Tábor 2013 s trosečníky

    

Po nějaké době letu došlo bohužel k havárii a všichni cestující museli z letadla vyskočit. Seskok naštěstí všichni bez zranění přežili. Nastal ovšem další problém – nikdo nevěděl, kde letadlo ztroskotalo. A tak všichni vyrazili hledat místo, kde by se dalo bezpečně utábořit. Po nepříliš dlouhé cestě jsme naštěstí objevili tábor lidí, kteří tu ztroskotali již před nějakou dobou a dovolili nám přidat se k nim. Hned první večer nám ukázali svůj uvítací tanec a vysvětlili nám, jaká pravidla musíme dodržovat.

     

Hned druhý den jsme si kvůli přežití museli sehnat zásoby jídla. A tak se všichni (mladší ve skupinkách a starší po jednotlivcích) rozběhli na různá místa, kde by se dalo jídlo sehnat. Některé věci bylo těžší sehnat než jiné, ale nakonec se to všem podařilo a sehnali jsme spoustu potravin, jako například: obilí, ovoce ryby apod.. 

      

Úterý začalo družinkovými programy, při kterých pastelky vařily, pampelišky se zlepšovaly ve fyzické kondici a gepardi se spolu s bobry vraceli z výpravy, na kterou se vydali předchozí den. Odpoledne jsme si vyrobili totem, pak si každá družinka  udělala lavičku k ohni a všichni si vyrobili vlastní náramek.

    

Další den dopoledne přišla řada s vařením na pampelišky.  Odpoledne všichni museli sehnat lék proti nemoci, která řádila v okolí. Takže si v lese, kde byl strom s lékem  postavili přístřešky, aby se chránili před vrky . I přesto, že naše snažení přerušil déšť, tak se nakonec vše povedlo.

     

Družinkové vaření se nevyhnulo ani gepardům, kteří ve čtvrtek uvařili knedlíky s meruňkami. Ve čtvrtek byl také den, kdy jsme měli na táboře návštěvy. Odpoledne se od domorodce všichni dozvídají, že se blíží zkáza. Jenže domorodec se rozhodl, že o jakou zkázu se jedná, prozradí pouze výměnou za ryby. A tak se všichni rozdělili do skupinek a šlo se na rybolov. Podle pořadí v jakém týmy zvítězily ve výdělku z ryb, dostaly různě velkou část proroctví. Ale protože stejně většina pořád chyběla, museli se všichni vydat na hledání dalších částí podle mapky. Nakonec jsme získaly všechny dílky a mohli si tak přečíst  proroctví, které znělo: „Věštba praví, že tento rok přesně pátý den sedmého měsíce přijde již z rána zkáza! Agresivní prasata napadnou tuto zemi a nakazí nemocí všechno živé. Zachraň se kdo můžeš!!!“ . Ovšem tím tento den nekončil. Po večerním nástupu přiběhly do tábora ohnivci, kteří nám nabídli, že nás naučí rozdělávat oheň pomocí křesacích kamenů a lupy. Rozdělili jsme se do dvou týmů a střídavě si chodili zkoušet zapalovat oheň, kopat ohniště, které mělo každý tým mít a chodit na dříví. Když už jsme všechno tohle splnili, čekal nás ještě jeden důležitý úkol: celou noc se střídat u hlídání ohně ve svém ohništi. Bylo důležité, aby každý hlídal oheň nějakou dobu sám, aby se došel podepsat na papír a hlavně, aby nezhasl oheň v ohništi ani ve svíčce, kterou mělo každé družstvo přidělené. A to se všem i přes noční déšť nakonec povedlo.

     

Ovšem následující den se mělo vyplnit proroctví a za námi přišla Thembi, která nám řekla, že má lék na prasečí nemoc. Ovšem jen tak ho nikomu nedá. Táborníci jí výměnou za to musejí přinést magické kameny. A tak se táborníci vydávají za Wambim, aby je od něj a jeho bratranců získali. Ale ještě předtím, než se táborníci vydali na cestu, postavili si ohradník z rákosu, do kterého dali své cennosti, protože prasata se rákosu bojí a věci jim tak nemohou zničit. Když se všem podařilo magické kameny získat, vrátili se do tábora, kde jim Thembi předala lék. Prasata už stihla v táboře udělat strašný nepořádek a tak je bylo potřeba rychle vyléčit. To se nakonec také povedlo a tak táborníky čekala slavnostní večeře, při které všichni ochutnali ty nejlepší dobroty z ostrova.

       

Bohužel zvířata na ostrově nám stále nechtěla dát pokoj a ukradla nám knoflíky, které jsme získávali za bodování, dobré chování a pomáhání ostatním. Jako první jsme potřebovali získat šifru s místem, kde se knoflíky ukrývají. Všichni se rozdělili do dvou družstev a soutěžili mezi sebou o získání té šifry. Když každý tým získal část té šifry tak jsme mohli vyrazit za paviány. Jenže ani to nebylo tak jednoduché. Po cestě jsme se museli dostat přes opičí dráhu. Tu nakonec všichni překonali a našli ukradené knoflíky. Když jsme večer zpívali u ohně, přišel za námi trosečník, který byl na tomto ostrově už velmi dlouho. Řekl nám, že dnes nad námi bude přelétat letadlo a že pokud se chceme z ostrova zachránit, musíme vytvořit velký nápis SOS. Tak jsme si všichni lehli na zem a vytvořili ze sebe velký nápis, který jsme nasvítili baterkami. Naštěstí to někdo z letadla zahlédl a k nám seskočil parašutista, který nám přinesl zprávu o tom, že pro nás další den přiletí. Z toho měli všichni ohromnou radost a těšili se na další den. 

        

Neděle uběhla velmi rychle. Všichni jsme se připravovali na přílet rodičů, kteří nás odvezou domů. Nacvičili jsme si pro ně uvítací tanec a vyzdobili naše tábořiště. Když konečně rodiče přiletěli, ukázali jsme jim, jak jsme na tomto ostrově žili a získávali potravu. Když už jsme je všude provedli a snědli dobrý oběd, nastal čas jet domů.

       

Ale ještě ten den večer jsme my - táborníci, kteří se vrátili, dostali zprávu, že se o našem ztroskotání dozvěděli v pořadu Kdo přežije a že by byli rádi, kdybychom si tam také zahráli. K tomuto vzkazu jsme dostali pokyny co si sbalit a v kolik hodin se máme sejít před kuchyní. Pak nás odvezli na místo, kde nás čekalo zahájení. Byli jsme rozděleni do dvou družstev – červení a modří. A Jeff, který měl kontrolovat průběh celé soutěže, nám vysvětlil pravidla – za každou soutěž budou družstva získávat určitý počet bodů, jednotlivci pak mohou získávat ještě tajné body v minihrách a kromě toho bude pravidelně kmenová rada, kde budou všichni hlasovat pro jednoho člověka, ktreý pak přijde o určitý počet bodů, tedy ovšem pokud předtím nenašel imunitu. Po vysvětlení všech pravidel nás hned čekala první soutěž – štafeta se svíčkou. A družstvo, které ji vyhraje, nejen že dostane větší počet bodů, ale také mapku s kratší cestou do tábora. To byla velká motivace a obě družstva se opravdu snažila. Nakonec těsně zvítězilo družstvo červených a obě skupiny se mohli po své cestě vydat do tábora. Když jsme se blížili k táboru, narazili jsme na fáborky, které nás dovedli na místo, kde jsme mohli přespat .

      

Ráno nás hned čekala další soutěž – boj o vlajku. Každé družstvo si mělo vyrobit vlastní vlajku a potom jí chránit, aby mu ji druhé nevzalo. Opět to byl velmi napínavý souboj, který tentokrát vyhráli modří. Po obědě následovala soutěž, která nebyla na fyzickou zdatnost, ale na fantazii. Každé družstvo si vždy vylosovalo písničku z nějakého žánru a mělo k ní vymyslet „videoklip“, který pak zahrají porotě. Následovalo mnoho vtipných videoklipů a nakonec se porota rozhodla, že tento den, již podruhé vyhrají modří. Večer nás ještě čekalo první vyřazování, které bylo nerozhodně mezi Dádou a Kyslíkem. Náhoda nakonec rozhodla o tom, že o body přijde Dáda.

       

Po odpočinkovějším odpoledni nás následující den čekaly dvě fyzicky velmi náročné soutěže. Dopoledne jsme závodili s pneumatikou, kde rychleji začali červení, ale modří je rychle doběhli a s pneumatikou proběhli lesem rychleji. Jenže na konci čekala oba týmy šifra, kterou se i přes drobné zaváhání povedlo jako první vyluštit červeným, kteří po jednodenní pauze vyhráli. Ani odpoledne nebylo o moc odpočinkovější. Družstva opět čekal závod, tentokrát se ovšem začínalo ve vodě. Každé družstvo muselo doplavat pro své bojky,  v kterých byly souřadnice místa s dalším úkolem. Modří si ze začátku vytvořili ve vodě obrovský náskok a i když se ho povedlo červeným stáhnout, pořád ještě modří vedli. Cestou zpátky je ovšem červení předběhli a do tábora dorazili jako první. A do příchodu modrých se jim povedlo najít i jeden ze dvou jejich úkolů.  Jenže pak ani jedno družstvo nemohlo nic najít a navíc všichni hledali špatným směrem. Po menší nápovědě obě družstva našla balíčky, ve kterých byly puzzle, které se povedlo jako první složit červeným, kteří  vyhráli.

      

Středa začala poměrně netypicky. Místo normální snídaně jsme si totiž museli vyběhnout na kopec a tam se co nejrychleji a co nejvíc najíst. Jenže snídaní to nekončilo. Během dopoledne jsme totiž kromě bodů hráli i o jídlo, z kterého jsme si měli udělat oběd. A i přesto, že vyhráli modří, dobrý oběd měli všichni. Jenže tím naše hra o jídlo neskončila. Každá skupinka si vylosovala dům, kde na ně mělo něco čekat. Přesněji někdo s porcí dobrého jídla. Když každé družstvo obešlo domy, které si vylosovalo, šlo se zpátky do tábora. Tam na všechny čekal sladký dezert. Tedy na zástupce z každého družstva ho čekalo trochu více a ten, kdo ho z těch dvou snědl nejrychleji, získal bod pro své družstvo. I v této soutěži vyhráli opět modří a tak se mohli radovat z dvou vítězství za jeden den.

       

Další den dopoledne, jsme soutěžili každý jednotlivě – ale body jsme pořád získávali v rámci družstev. Každý chodil na nějaká stanoviště, kde mohl získat určitý počet bodů. A protože všichni 3 lidé, kteří měli nejvíc bodů, byli z jednoho týmu a to červeného, bylo jasné, kdo vyhrál.  Odpoledne se naše tábořiště proměnilo na náměstí z roku 1923. Každý dostal svou roli a svůj úkol, který má splnit. Během korzování měl každý přijít na to, kdo je kdo a co má za úkol. A jelikož opět vyhrál tým červených, mohli si připsat další body.

       

Poslední soutěžní den byl už o něco méně náročný. Dopoledne všichni postavili táborovou saunu, ve které jsme se příjemně uvolnili a mohlo se jít na další soutěž. Tentokrát se družstva promíchala a tak nesoutěžili červení a modří, ale žlutí a bílí. Družstvům se zvlášť pokládaly různé otázky a když na ně odpověděli špatně museli splnit nějaký úkol. Nakonec vyhrálo družstvo. A jelikož to byl poslední soutěžní den, bylo jasné, že se musí vyhlásit vítěz. Ale aby to nebylo tak jednoduché, uspořádalo se ještě finále mezi dvěma nejlepšími. Nebo spíše pěti nejlepšími, protože na druhém místě byli hned čtyři lidé. A tak se do finále dostala Nekča, Káťa, Evka, Magda a Danča. A kdo se tedy stal úplným vítězem druhého týdne? No přece Evka :). Nakonec si ale každý odnesl nějakou cenu. Večer jsme si šli všichni zazpívat do teepka, kde jsme pak i přespali.

     

No a sobotní bourání tábora? Jelikož jsme stany stihli rozebrat již v pátek, mohli jsme jít rovnou bourat další věci. Ale rozhodně toho nebylo málo. Naštěstí nám s tím pomohli někteří tatínkové a my to všechno zvládli. 

        

Tak a to je vše o letošním táboře. Rozhodně si myslím, že z něj má každý mnoho zážitků, na které bude rád vzpomínat.

 

Danča