Rosničky v Berouně na bruslích
Podzim už začal, a tak jsme se s Rosničkami rozhodly, že si vyjedeme na výlet. Vybraly jsme si Beroun, kde mají údajně hezkou in-line stezku. Tak jsme se tedy sešly ráno v sobotu 6. 10., a protože jsme byly jenom tři - Maruška, Eliška a Danča - tak jsme jedním autem vyrazily do Příbrami, odkud nám jel vlak do Berouna.
Poté co jsme dorazily, jsme se nechaly vést Eliškou, která říkala, že cestu zná. Ale i přes Eliščiny „znalosti“ Berouna jsme se nakonec musely zeptat asi pěti lidí na cestu. Brusle jsme si sice obuly dříve, než jsme měly, ale nakonec jsme se dostaly na správné místo. Bez větších potíží jsme dobruslily až k místu, kde jsme si daly svačinu. Po té jsme vyrazily dál, kde na nás čekal prudší kopec, který jsme všechny úspěšně zdolaly. Po chvíli jsme se ale musely otočit nazpátek, protože tam začínala méně upravená cesta. To nás bohužel čekal onen prudší kopec, který jsme musely tentokrát sjet. Ale nakonec jsme všechny (i přes držení se stromů a poznatku nějakého pána, že: „Stromy došly.“) kopec sjely.
Cesta zpátky uběhla mnohem rychleji, a tak jsme se ani nenadály a už jsme byly na vlakovém nádraží, kde jsme si na náš vlak musely chvilku počkat. Ale nakonec jsme se dočkaly a nastoupily do vlaku, jen jsme si nebyly moc jisté, jestli je to ten správný vlak, dokonce nepřišel ani pan průvodčí, aby nám zkontroloval lístky, a tak jsme jen napjatě čekaly, kam že ten vlak vlastně jede.
Eliška, která se chtěla nějak zabavit, se rozhodla, že si mezi dalšími cestujícími najde nějaké kamarády. Mávání jí přišlo jako nejlepší způsob, jak se s někým seznámit. Eliška nakonec ve svém snažení nebyla úspěšná, ale my měly radost, protože jsme dojely do Příbrami. Tam už jsme nasedly do auta a jely domů.
Danča
