Výlet do Prahy
V pátek 23. ledna 2009 byl ten správný čas, abychom my, družina Muflonů, jeli na výlet do Prahy. Sraz byl už tradičně u klubovny, chyběl jen Hanz, který na akci zapomněl a asi ještě teď lituje. Z Višňové jsme jeli autem na Dobříš a pak už pokračovali autobusem až do hlavního města.
Do Prahy jsme přijeli krátce před sedmou hodinou večerní. Došli jsme do blízkého obchodu na nákup jídla. K večeři jsme si naplánovali špagety a malý dezert v podobě banánů v čokoládě. Při nakupovaní někteří z nás viděli jak v praxi »pracují« pražští zloději. Zdálo se nám, že tam byl jeden docela hustej čorka a štíp nějaké pití, ale než jsme stihli něco udělat, tak už byl zase pryč.
S nákupem jsme dorazili k Mudrcovi do bytu. Hned jsme se pustili do přípravy večeře a zanedlouho jsme si už pochutnávali na vynikajících špagetách. Jelikož máme rádi sladké, tak jsme uznali, že v žaludku je ještě dostatek místa na malý dezertík v podobě banánů přelitých čokoládou a šlehačkou. Pěkně jsme se nasladili. Večer jsme pak zahráli jedno kolo Bangu, abychom potrénovali na blížící se turnaj. Do půlnoci zbývalo stále ještě dost času a s plným břichem jsme tak jen nehnutě sledovali film Kung Fu Panda a měli jsme tak velké pochopení pro obtloustlého hlavního hrdinu Poa. Po závěrečných titulkách jsme už zamířili do hajan.
Zdálo se, že už se nic velkého dít nebude, to bychom ale nesměli být Mufloni, aby se něco nestalo. Když už jsme se rozmístili do dvou pokojů, kde jsme měli nocovat, tak se přihodila taková nemilá událost, ale se šťastným koncem. Já, Pachlup a Péťa jsme spali na zvýšeném patře, tzn. taková velká palanda. Péťa si hrál s gumovým prasátkem, které je naplněné slizem. Když pak prasátko hodíte třeba na stěnu, tak se celé rozplizne, ale za chvíli se zase uvede do původního stavu. Teď už asi tušíte, co se stalo... Péťa si hrál s prasátkem tak usilovně, až mu explodovalo v ruce. Od slizu tak byl nejen Péťa, ale celé prostěradlo a strop. Naštěstí to do rána všechno uschlo a nám zbyla jen veselá vzpomínka.
Ráno jsme vstávali docela brzo, k snídani byl čaj a chleba s marmeládou. Někteří výtečníci ještě dojídali banán z večera. Pak už jsme zamířili do víru velkoměsta. Museli jsme natočit pár záběrů do videa, se kterým vás už brzy seznámíme na těchto stránkách. Po Praze jsme tak cestovali křížem krážem. Až pak nám vedoucí konečně prozradili, že na nás čeká překvapení. A to co na nás čekalo, bylo skutečně velmi příjemné. Dorazili jsme totiž k bobové dráze v Praze na Proseku. Plechové koryto tady tvoří 800 metrů dlouhou bobovou dráhu, kde můžete místy dosáhnou rychlosti až 60 km za hodinu. Každý jel sám a bob ovládal jen pákou, která byla uprostřed. Pokud jste páku přitlačili k sobě, tak bob začal brzdit, pokud jste ji tlačili směrem od sebe, tak naopak zrychloval. Na konci dráhy byl také měřič aktuální rychlosti, tam jsem dosáhnul nejvyšší rychlosti asi já, když mi to ukázalo 46 km za hodinu. Na dráze bylo několik hodně ostrých zatáček a snad nikdo z nás neprojel celou dráhu bez jediného zabrzdění. K brzdění v oblasti nebezpečných úseků vybízely i cedule podél trati. Bobová dráha měla jednu velkou výhodu, když jste totiž sjeli až dolů, tak vás důmyslný vlek i s bobem vytáhl zpátky nahoru. Člověk se tak vlastně vůbec neunavil. Další příjemné zjištění bylo, že během této soboty byla na celé bobové dráze sleva, takže jedna jízda nás stála jen 20 korun. My bychom na dráze zůstali snad celý den, ale po čtyřech jízdách byl už čas odejít.
Pro místo oběda jsme si zvolili čínskou restauraci. Jídlo z ní nás dokonale zasytilo. Unavení konzumací jídla jsme se ještě chvilku courali po obchodním centru na Smíchově a pak jsme už jen vyzvedli naše zavazadla v bytě a autobusem rovnou až do Višňové zamířili dom. Akce se nám moc líbila, počasí nám neobyčejně přálo, teď pevně doufáme, že se na bobovou dráhu zase brzy dostaneme, a pokud jste tam vy ještě nebyli, tak neváhejte a vyražte tam, stojí to rozhodně za to!
Zaznamenal Tomáš
