Jarní cyklovýlet aneb Rosničky poprvé spolu na kolech

Ve čtvrtek 1. dubna 2010 se měla družina Červených rosniček vypravit na nádhernou dvacetikilometrovou vyjížďku na kolech. Na páteční schůzce všechny nadšeně souhlasily, nikdo nebyl proti a mohlo by se tudíž očekávat, že se tedy celá naše družina skutečně v plném počtu sešla u klubovny, ale nebylo tomu tak. Den předtím totiž většina členstva oznámila, že nemůže, a tak se této akce zúčastnila jen Eliška, Danča, Surikata a samozřejmě Dáda s Nekčou. A nesešly jsme se ve 13:30, jak bylo původně v plánu, ale již o půl hodiny dříve, a bez krosen. Mělo se spát v Šachovnici, ale protože nás bylo nakonec tak málo, krosny jsme nechaly doma. Ve 13 hodin to tedy vypuklo. Pětice Červených rosniček se zde svorně sešla se svými bicykly, připravenými na cestu, a dalším cyklistickým vybavením, včetně bezpečnostních přileb. Po celou dobu platilo pravidlo, že pojedeme pomalu a nebudeme chvátat, přece jen nejsme žádné sportovkyně. Naše trasa vedla přes Chaloupky, Ouběnice, Daleké Dušníky, Skalici a "končila" v obci Nečín. Tam jsme se jely podívat na dva lomy, ve kterých jsme se jednou koupaly, když jsme ještě tábořili u Slovanské Lhoty. Ohniště, jež se u lomu nacházelo, skýtalo příležitost upéct si něco dobrého na ohni, nikdo s sebou ale nic neměl. A právě tady začalo drobně poprchávat. Kousek dál se rozkládal druhý lom, který však kvůli těžbě kamene ke koupání není už použitelný. Zavzpomínaly jsme, jak nás z tohoto druhého lomu, který již není v provozu, tenkrát vyhnali. Netušily jsme tehdy, že se v jeho vodě nachází něco elektrického. Déšť sílil a bylo zapotřebí nasadit si na hlavy kapuce. Přes ně pak ještě helmy, posilnit se Eliščiným výborným řízkem a pitím a tradá na zpáteční cestu. Pršet ovšem nepřestalo. Zvolily jsme si neznámou dobrodružnou cestu dolů. A potom to bylo hrozně do kopce. Tady už nás síly začaly hodně opouštět. Bylo to dost namáhavé. Potkaly jsme čekárnu a usídlily se v ní. Počkaly jsme chvilku (bylo půl čtvrté, jak Nekča správně uhodla), než se déšť trochu zklidní. Poté jsme pokračovaly v cestě. A pak jsme jely dlouhou, předlouhou trasu pěkně dolů z kopečka. Ale i to časem skončilo a nás čekal ještě další namáhavý výjezd na kopec... Do toho nám hustě pršelo, ruce jsme měly zkřehlé, ale rukavice nebyly po ruce... Konečně jsme dorazily na Chaloupky, kde jsme se domluvily, co dál. Ve dvacet hodin se my z Višňové sejdeme u klubovny, zde na Chaloupkách nabereme Elišku a pojedeme opravdu do té Šachovnice! Rozloučily jsme se s Eliškou a podstoupily nejhroznější úsek naší cesty z Chaloupek do Višňové. U hřbitova se od nás odtrhly Danča s Nekčou, já (Surikata) s Dádou jsme jely spolu pořád dál a před višňovskou školou jsme se my dvě rozešly. Vytrvalý déšť nás doprovázel až domů a nezmokly jsme jen my, nýbrž i Sedmikrásky, Pastelky a Gepardi, ale o nich už samozřejmě jiný článek. Tak abych zhodnotila tuto první část naší akce: Sice pršelo a my měly pořádně zmrzlé ruce, bylo to namáhavé, ale zábavné a pro nás určitě hodně přínosné, a já tedy náš cyklovýlet hodnotím velmi, velmi kladně. Nejsme z cukru, nějaký déšť nás rozhodně nerozhodí, vydržet se dá i ta strašlivá zima na ruce. Máme určitě na co vzpomínat!                                              Surikata

Bylo 20:00 hod a malá skupinka Červených rosniček, tedy nás, se sešla před klubovnou s bágly, abychom dokončily již začatou akci na kolech. Jely jsme do Šachovnice, ovšem autem, velice rády bychom jely na kolech, ale tma nám naše plány dost zkazila:-).

Když jsme dorazily na ono místo a po dlouhém hledání správného klíče vešly do klubovny, jako první nás praštilo do očí hejno much, spadlých na podlahu, a proto hned poté, co jsme zatopily, Nekča šikulka vzala lopatku, smetáček a nemilé překvapení odstranila:-).No a pak nám už vůbec nic nebránila věnovat se hrám, smíchu a samozřejmě dobrému jídlu, pití a přátelům:-). Nejprve jsme hrály opravdu napínavou hru Osadníci, kde na vítězství bylo dost kandidátů, tedy spíš kandidátek, ale nakonec výhru obhájila Nekča s Dádou, které dosáhly stanoveného počtu bodů. Při této hře jsme jedly zdravé ovoce, zeleninu a také buchty, které se hodily k teplému čaji.

Stůl byl uklizen a hra zpátky v krabici, když tu padla otázka: ,,A co teď“? Ale naštěstí Eliška byla připravená se svou novinovou hrou, nevěřili byste, jak velkou trpělivost musíte mít při trhání novin, aby vám vznikl ten nejdelší novinový ocas:-). I tuto hru vyhrála Dáda, ale na záda jí foukla Surikata, která měla jen o něco menší novinový ocas:-).

A zanedlouho se Šachovnicí ozývalo slůvko "BUM". A tedy přesně řečeno Surikaty trošku matematická hra. Vždy se řeklo číslo a na to se muselo říct Bum, no myslím, že jsme si procvičily násobilku, a to doopravdy dost. Viděli jste už někdy oslintaný papír či tužku? Že ne? Tak i to byla jedna hra, a to na viry a vitamíny. Z pytlíčku jsme si vylosovaly lísteček, kde byl buď vitamín, nebo vir, pokud jsme měly vir, tak jsme nemohly používat nějakou část těla, jako třeba: pusu,ruce a oči. Věřte, že třeba pantomimou vysvětlit disko kouli nebo s tužkou v puse napsat nějaké slovo nebyla úplně hračka:-).

O zábavu bylo doopravdy postaráno, a když jsme se koukly na hodinky, zjistily jsme, že už je doopravdy pozdě, a tak jsme se odebraly do pelíšků, sice s brambůrkami a popcornem, ale vlastně k filmu puštěnému na notebooku se to hodí:-).

Když už film skončil, byl ten pravý čas zalehnout, a taky se tak stalo, spaly jsme celou noc, až v 6 hodin ráno nás vzbudil divný zvuk kamen a pro naši bezpečnost jsme je šly raději vypnout. A pak zase hurá do spánku, asi okolo 9 nás ovšem probudilo ranní sluníčko, a tak jsme se jedna po druhé začaly probouzet. Když jsme byly všechny vzhůru, zahrály jsme si ještě na krátkou dobu Černé historky a pak hurá na snídani, při které jsme vzpomínaly na všechny naše výpravy:-). Pak už jsme jen poklidily, zabalily zbývající věci a jen nasedly do auta a zpět domů, i když možná trošku rozlámané z kol, ale se spoustou zážitků.

Danuška