Výprava do Jilemnice

Z deníčku višňovských skautů: Výprava do Jilemnice

20. 11. 2015, pátek

13:45 Právě jsme se s holkama (já - Káťa, Mirča, Ráďa) sešly na oběd. A taky jsme právě zjistily, že místo 12 účastníků naší hyper super akce, pojedou roveři tři. Chce se nám brečet. Pojedeme v šesti. To nevadí. Nebo jo?

16:45 Scházíme se na Čerňáku. Vítá mě Danča, Rosťa, Eliška a Mirča s Ráďou. Čili čtvrtina kmene (3/12, vedoucí se podle Rosti nepočítají, tak dík no).

16:50 Nadšeně se vydáváme na nástupiště.

16:51 Vrážím do sloupku (proč je metr vysoký sloupek uprostřed cesty???).

16:52 Ačkoliv mám pocit, že mám ten sloupek vražený až někde hluboko v těle, zdá se, že žiju. A taky, že to všechny velmi pobavilo.  Ať žije soucit!

16:59 Kolem nás je spousta lidí. Ještě, že máme Mirču, která včas koupila místenky. Takticky jí necháme nastoupit první, aby případně obhájila naše místa před kýmkoli, koho by napadlo si na ně sednout.

17:00 Mirča je šikovná. Všichni společně sedíme na pětce. Teda až na Elišku, která sedí sólo kousek před námi. Naštěstí, jak sama řekla, jsme „byli slyšet na celej autobus“ takže o žádnou srandu nepřišla. Vyjíždíme.

17:01 Svačíme.

17:30 Cestou se pokoušíme vymyslet název našeho RK. Nápady jsou lepší (fagule nebo buřtguláš) i horší (prasátka). Nakonec se ukazuje, že je to věc prakticky nemožná a odkládáme její řešení na jindy.

18:55 Panebože, už tam budem???

23:00 Už jsme připravení spát. Po příjezdu jsme se vydali na základnu, kterou jsme našli relativně dobře. Trochu jsme svým počtem překvapili Leoše M., ale všechno proběhlo v klidu (až na to, že Ráďa zvládla během prvních dvou minut strávených uvnitř porušit zákaz o jídle v nocležně), klubovna byla suprová. My tři starší jsme se vydaly na nákup a nechaly mládež svému osudu. Co se tam dělo, netuším, ale když jsme přišly, říkal někdo něco o spálené ruce od provazu (který spolu se zavěšenou sítí visel na chodbě), tak to asi byla sranda. Pak už jsme se jen na chvíli zabrali do debaty o důležitých oddílových věcech a zahráli si pár her. Jdeme spát, abychom byli čilí na ráno.

21. 11. 2015, sobota

8:00 Vstáváme. Nebo se tak alespoň snažíme tvářit. V Jilemnici se spí velmi dobře. Tak dobře, že by to člověk od skautské základny a spacáku nečekal. Naše nocležna vypadá vážně hezky, jsou tu čtyři palandy a je to takové útulné. (Na rozdíl od velké nocležny, která ve tmě vypadá kapku jako z koncentráku.)

9:00 Jsme sbalení a pomalu vyrážíme na túru. Ještě se jdu rychle mrknout na vystavenou mapu a podstupuji rozhovor s místním skautem. Jilemnickým se musí nechat, že jsou velmi výřeční, proto nám na celý dialog stačila čtyři slova.

9:05 Ráďa vysvětluje hru „Štastné hodinky“. Až do deseti na sobě musíme mít připnutý kolíček, který nám nikdo nesmí vzít. Vyrážíme na cestu. Místo horských cestiček nás čeká silnice.

10:00 Juhů. Už jdeme lepší cestou. Ale taky v této hodince, která vůbec není šťastná, nesmíme mluvit.

10:30 Cesta začala prudce stoupat. Nemůžeme mluvit = nemůžeme si stěžovat, což cestu ještě zhoršuje. A taky vypadáme, že jsme nevychovaní, protože na pozdravy kolemjdoucí party turistů odpovídáme pouze rozpačitým úsměvem.

11:00 Už mluvíme. Nebo vlastně zpíváme.

16:00 V tuhle chvíli už jsme zpět na základně. Cestou jsme ještě stihli spoustu věcí. Například: radovat se ze sněhu, romanticky obědvat na zřícenině, postavit sněhuláka, třicet minut běžet, vyválet Rosťu ve sněhu, jít bez ponožky, koulovat se, bloudit, těšit se na základnu, kochat se sněhem, povzbudit Rosťu při pití 2 litrů tekutiny za hodinu, překročit hranici kraje a užívat si, že sněží.

17:00 Do teď jsme nemohli jíst, protože taková byla prostě hodinka. Rovery jsme donutily jít na nákup a samy se pustily do gulášovky a těstovinového salátu. Na výpravu jsme sice dojeli v šesti, ale do množství jídla se nepromítlo. Pravděpodobně všichni praskneme.

22:00 Salát přece jen pomalu mizí. Při hraní her si postupně posíláme lavor, ve kterém jsme salát míchaly a nakonec zbývá sotva porce. Cha, jsme přece skauti z Višňové. Hry zakončujeme tím, že nám Danča čte vědecká přísloví. Je to větší sranda, než se zdá.

23:00 Všichni jdeme spát. Teda až na Danču. Ta si nesmí ani sednout, ani lehnout, protože je jediná odhodlaná splnit i tuhle hodinku.

22. 11. 2015, neděle

10:00 Vstali jsme, nasnídali se, uklidili a vyrážíme do města. Jilemnice má zámek, muzeum, Zvědavou uličku, spoustu zimy a žádnou otevřenou restauraci.

12:00 Přece jen je jedna otevřená. Dáváme si čaj na zahřátí. A trochu jídla.

13:00 Jsme pochváleni. Při předání klubovny jsme byli vzorně připravení, všechno uklizeno. To se prý ještě nestalo. Odcházíme na autobus a znovu diskutujeme název RK. Rosťa tvrdí, že fagule je fajn. Pak se ale ptá, jaké přesně to je pečivo. Tenhle název nakonec možná neprojde.

14:30 Na zastávce je neskutečná zima. Jedeme domů.

16:10 Na Andělu nás (mě a Ráďu) roveři opouští. Výprava oficiálně skončila. Hodnotíme ji velmi kladně a těšíme se na nějakou další (a taky do vany).

16:43 Přijíždíme na Luka, kde bydlíme. Na schodech stojí revizor. Mně dochází, že mi včera propadla opencard…