Tábor 2022 – Rok v 10 dnech
Jak vypadá rok v deseti dnech? To vám poví skauti z Višňové, kteří to letos vyrazili zjistit. V neděli 3. července 2022 jsme se všichni sešli u skautské klubovny ve Višňové a první dobrodružství začalo už tam.
Naším úkolem bylo zvládnout celkem 4 zkoušky, abychom dokázali, že zvládneme všechno to, co se bude dít příštích 10 dní. Jako první přišlo jaro, které si vybralo zkoušku ze známé tradice - pálení čarodějnic. Tady měli 2 dobrovolníci za úkol postavit co nejvyšší vatru ze sirek. Podobným způsobem se takto prostřídala všechna roční období. Všechny zkoušky jsme úspěšně splnili a tak přišlo na řadu loučení a hledání svého spolusedícího svého souseda. Zbývalo nám už jen naložit poslední zavazadla a autobus mohl vyrazit. To, že čas na cizí planetě ubíhá rychleji, bylo znát už při cestě autobusem. Ani jsme si totiž nestihli pořádně prohlédnout všechny táborníky a autobus už zastavoval u známého větrného mlýna. Všichni nedočkavě vyskákali ven a zbýval nám dojít jen maličký kousek, abychom zahlédli první stany. Po chvilce už se před námi objevilo celé tábořiště i s našimi kufry. Každý si tak našel své zavazadlo a rozeběhl se se sousedem k přidělenému stanu. Další hodinka tak byla ve znamení vybalování a zútulňování našich dočasných domovů. A jak to probíhá? Roztáhnout igelit pod kufr, rozložit karimatku a spacák a to nejdůležitější – sehnat poličku, protože kdo ji nemá, jako když není. Následovala naše první večeře a následné předávání darů táboru. Před večerkou se nám ještě jednou představila všechna 4 roční období, která nás budou po celou dobu našeho pobytu doprovázet. Tentokrát ale každé roční období ztvárnila 1 družinka formou vtipné scénky, muzikálu, divadla, nebo dokonce tanečního vystoupení.
Ráno jsme se probudili do slunečného srpnového dne, který začal tradčně rozcvičkou a následnou snídaní. Po vztyčení vlajky a bodování úklidu jsme se dozvěděli, že dnes vyrážíme na rodinnou dovolenou. Z některých se tak stali dědečci, babičky, maminky, tatínkové a děti. Každá taková rodina ale potřebuje cestovní doklady, letenky a další věci, které nesmí u moře chybět. Kde je ale vzít? Naštěstí se po celém tábořišti otevřely nejrůznější obchody, kde nabízeli například ploutve do vody, potápěčské brýle a mnoho dalšího. Po získání všeho potřebného jsme mohli konečně vyrazit. V cílové destinaci nás přivítali místní obyvatelé s obědem. Po náročném cestování jsme o poledním klidu nabrali energii na další dobrodružství – teď už formou družinových etap.
Zazvonil budík a to znamenalo jediné – jde se do školy. V této zemi ale není nic takové, jako u nás a tak byl pro každou družinu 1. školní den odlišný. Odpoledne už čas opět popoběhl a byl tady říjen. Říjen je svátkem Halloweenu a tak jsme si ho připomněli i my. Po večeři přišel na řadu asi nejoblíbenější večerní program – fotbalový turnaj. Hráli proti sobě 4 smíšené týmy, a že to bylo napínavé do poslední chvíle. Diváci nadšeně fandili a hráči neúnavně běhali za míčem a snažili se ho kopnout do brány soupeře.
Ve středu jsme se přesunuli do měsíce listopadu, kdy jsme si připomněli významné datum – 17. listopadu 1989. Tím naše tvoření nekončilo, ještě jsme stihli vyrobit krásné lampionky, jako připomínku dušiček. Odpolední program byl opět v režii družinek. Speciální program ale měla část Borůvek se Žraloky. Holky se totiž vydali plnit první úkol z Tří kapek rosy a kluci z Tří tesáků.
Vánoce jsou tu! Ano, dnes jsme se probudili do krásného prosincového rána. Ke snídani tak nemohlo chybět horké kakao a perník. Dopolední program si organizovala každá družina zvlášť, a většinou byl program velmi podobný. Protože o Vánocích se přece všichni těší na dárky, někdo je tak vyráběl, někdo zase rozbaloval. Po tábořišti se rozvoněly smažící se řízky a všichni už nedočkavě čekali na oběd. Aby těch radostí nebylo za dopoledne málo, Ježíšek nám ještě stihl nadělit přepadovou kontrolu z hygieny. Všechno ale bylo bez problémů a tak si mohli všichni o poledním klidu pořádně odpočinout. Prosinec nás neopustil ani odpoledne, kdy nás navštívil Děda Mráz, Santa, baba Jaga a Vánoční skřítek. Den byl zakončen kvízem na nejrůznější témata, která se už netýkala měsíce prosince, ale třeba skautingu a přírody.
Přišel leden a s ním i pořádná rozcvička, u které nám rozmrzly ztuhlé končetiny a rampouchy u nosů. Z každého táborníka cestovatele se stala lištička, která si musela za každou cenu uchránit svůj ocásek. Pokud jí ho někdo vytrhl, musela udělat 10 dřepů a počkat na další hru. Ještě udýchaní jsme se nasnídali a už tady někteří poznali, že dnes nebude klasický program. Šlo se totiž na výpravu do nedalekých olympijskýh vesniček. Na každé zastávce nás tak naučili určitou schopnost, abychom se připravili na olympijádu. Zástávky byly zaměřené na spolupráci, sílu, vytrvalost, potřeh a orientaci. Po obrovských sportovních výkonech jsme s medailemi na krku došli do Sedlčan, kde jako odměnu za účast dostal každý zmrzlinu a plní sil jsme se vydali zpátky do tábora. Po návratu byla chvilka na odpočinutí bolavých nohou, následně večeře a večerní program ve formě Aktivit.
Další den a další měsíc byl tu. Tentokrát únor. A s tímto měsícem i svátek svatého Valentýna. Pro nás to ale nebyl den plný lásky a milostných psaníček. Dostali jsme totiž důležitý úkol, a to zachránit samotného Amorka, který byl zajat a obklíčen. Vybavili barevnými fáborky, které symbolizovaly náš život, jsme vyrazili do boje. Zlouni, kteří Amorka drželi, měli životy celkem 3 a postupným strháváním fáborků pomalu vítězila strana dobra, která byla už jen kousek od úspěšné záchrany Amora. Poslední fáborek byl stržen a Amor byl volný, poděkoval nám a láska tak byla do světa navrácena. Dopoledne bylo pryč a tak jsme se šli na oběd (který byl uvařen, jak jinak, než s láskou). Odpoledne byl družnkový program a nový měsíc – březen.
V neděli jsme slavili MDŽ, měsíc březen nás tedy neopustil. A jak tento den slavíme my? Stali se z nás kurýři, řidiči a dispečeři, kteří měli jasný úkol – rozvážet objednávky a vydělat co nejvíce peněz. Po náročném dopoledni nás navštívil měsíc duben a s ním Velikonoce. Každý si oddechl, že už se nebude běhat a místo toho bude hledat čokoládová vajíčka. Nebylo tomu tak, protože pro naše vajíčka si přišly zákeřné lišky, a tak jsme se museli různě schovávat a vymýšlet strategie, jak vajíčka získat. Samozřejmě to ale všichni zvládli a ještě nám zbylo dost energie na večerní soft. Poté už jsme ulehli do spacáků a těšili se na další táborový den.
9. den je tu a s ním měsíc květen, který nám konečně přinesl to, na co všichni čekali. Spacákovou rozcvičku! Každý tedy po budíčku zůstal ve svém spacáku a jen si roztáhl plachtu, aby bylo dobře slyšet. Dopolední program byl v režii družinek. Odpolední program nás přesunul do měsíce června, kdy byl Mezinárodní olympijský den. Ze sobotní výpravy už víme, že máme skvělou připravu, a tak jsme se s nadšením vydali plnit úkoly u jednotlivých sportovišť. Ještě předtím si ale každý vylosoval, jakou zemi bude reprezentovat a její vlajku si nakreslil na obličej. Byl to napínavý souboj až do úplného konce, každý soutěžící hrdě reprezentoval svou zem a bojoval o každý bod. Odměnou nám tak byla 2. večeře a večerní oheň.
Předposlední 10. den byl ve znamení slibového ohně. Všichni se nějak zapojili do jeho příprav. Odpoledne nás čekal poslední program, a jelikož jsme na cizí planetě už skoro rok, začaly nám docházet zásoby. Soutěžily mezi sebou 4 kmeny, ve kterých měl každý svou důležitou roli. Stali se z nás sběrači, orchránci, lovci a náčelníci. Jednotliví členové kmene tedy museli spolupracovat, aby sesbírali co největší množství surovin k přežití do následujícího dne. Všichni to skvěle zvládli a celý tábor si tak mohl pochutnat na večeři. Po večerním nástupu přišlo symbolické focení a ještě v krojích jsme se odebrali do mlýna ke slibovému ohni. Tento rok slibovaly 4 Borůvky na světlušky a 4 Lemuři si odslibovali na skauty. Žraloci dostali své zasloužené Tři tesáky a Borůvky získaly odznáček Tří kapek rosy.
Poslední den je tu! A opravdu tady ten čas utíká nějak rychleji, protože 10 dní z prázdnin je pryč. Všechno tedy bylo věnováno přípravám na večerní příjezd rodičů. Takže se uklízelo, balilo a vzpomínalo na předchozí tábory. Rodiče začali postupně přijíždět a tak jsme si společně opekli buřty a děti postupně odjížděly domů.
Pro některé ale tento rok nekončil, a tak naše dobrodružství pokračovalo. Ve čtvrtek odpoledne se táborem rozezněla znělka Můj čas. Přišly k nám 2 asistentky, které nás rozřadily do dvojic a odhalily nemilou skutečnost. Nemáme dostatek času, abychom přežili do dalšího rána. Musíme tak plnit úkoly a výzvy, abychom čas získali. Všichni neúnavně běhali po různorodých úkolech, někdy až do Sedlčan pro fotografii se značkou, jiní sháněli zeleninu a půl litru vody v Dublovicích. Úkolů bylo spousta, a čím těžší úkol byl, tím více minut jsme získávali. Jelikož úkoly za největší počet minut přišly až po půlnoci, většina z nás pokračovala až do brzkých ranních hodin. Bylo to těsné, ale všichni jsme nasbírali dostatek minut k úspěšnému přežití.
Další den jsme na nástupu zjistili, že vyrazíme na dovolenou a dostali kraťoučký seznam věcí, které budeme potřebovat. Teď si ale nebyl nikdo jistý tím, jestli to bude opravdu odpočinková dovolená, takže na seznam nikdo nehleděl a byl připraven i na celodenní tůru. Po krátkém hlášení jsme se dostavili do odletové haly a tady nám byla hned zabavena naše zavazadla (hlavně svačiny), balení bylo tedy zbytečné. Rozmrzelí jsme čekali v odletové hale, a když se naše letadlo dostavilo, nevěděli jsme, co si o tom máme myslet. Naše letadlo se totiž skládalo z auta a vozíku, do kterého jsme se překvapivě všichni namačkali a byli připraveni na cestu do neznáma. Samozřejmě jsme nebyli ušetřeni hrbolů a ostrých zatáček, takže bylo zajištěno, že nikdo nevystoupil bez modřiny. Dále už byl ale program veselejší a tak jsme se klouzali s lachtany na plachtě, hráli divadelní představení v Croco Clubu a přišla i pořádná vodní bitva. A protože jsme měli All Inclusive, k obědu nesměla chybět grilovaná zelenina s hermelíny a masem. Odpoledne měl být užívací program. A to se také splnilo, vyrazili jsme totiž na minigolf. Po skupinkách jsme postupovali na obtížnější jamky a všichni si to moc užívali. Postupně všichni odehráli a přišel čas vrátit se do tábora, kde na nás čekala večeře ve formě pikniku. Utvořili jsme tak před stany kolečko a povídali si o dnešním dni. Dokonce se k nám málem přidal i pán na paraglidu, který nám nadšeně mával. Celých 10 dní jsme zakončili posledním táborovým oheň a další den už jsme odjížděli domů i my.
Evča
