Tábor 2011

Letošní tábor se konal nedaleko obce Daleké Dušníky, a tudíž jsme se rozhodli, že se na tábořiště vydáme pěšky. Sešli jsme se, jako každoročně, ve dvě před klubovnou a vydali se na cestu, kterou nám znepříjemnilo počasí. Když jsme procházeli Ouběnicemi, začalo pršet a my museli využít všech známých, které jsme buď „přivolali“, nebo odchytli, když náhodou projížděli kolem. Všichni jsme se nakonec lehce mokří dostali na tábořiště a tábor se mohl rozjet v klasických kolejích, dodělávalo se, co bylo zrovna potřeba, vybalovalo se, rozdávaly se dary a odměnou za všechnu odpolední snahu byl pochopitelně buřtguláš, který se letos vypařil rychlostí blesku. Pozdě večer se táborníci stali svědky toho, jak Malcolm Black zapisuje do svého deníku informace o hrůzném moru, který postihl jeho město.

Ráno jsme s hrůzou zjistili, že mor postihl i Porto Táboro, kde se nyní nacházíme. A protože jsme námořníci šikovní a hbití, jak praví i jedna píseň, rozhodli jsme se všichni uchránit město od hrůzného moru a vyplout hledat lék. Nejprve jsme však museli získat suroviny, které potřebujeme pro vyplutí, a samozřejmě postavit loď, čehož se zhostila hlavně chlapecká část posádky. Nabatikovali jsme si trička, v patřičně námořnickém duchu, a druhý den si rozdělili role, bylo nutno obsadit tyto pozice – kadet, plavčík, poddůstojník, důstojník, kormidelník, vrchní kormidelník a kapitán, který však mohl být jenom jeden. Stal se jím Jára Vodenka. „K tomu, abych se stal kapitánem, mi chybělo jen vyhrát lodě. Myslel jsem si, že se kapitánem stane Nika Křížková. Voďase jsem na kapitána netipoval, ale přeju mu to.“ (1) V úterý večer jsme pokřtili loď a ve středu už jsme vypluli poznávat ostrovy a hledat lék na mor.

Mezi prvními ostrovy, které jsme se rozhodli probádat, byl například ostrov se slizovou rostlinou, kterou se nám povedlo zneškodnit, nebo ostrov s kanibaly, kde jsme se museli posilnit masem a krví protivníka.

V pátek jsme se vydali probádat Bermudský trojúhelník, kde se cestou děly podivné věci. „Cestou jsme hráli hry a dostávali různé úkoly, např. jsme šli asi 50 m s pytlíkama na očích nebo lidi, kteří měli míň než 50 kg, nesměli šlápnout na zem. Všichni jsme se nakonec sešli na tábořišti na Rybníkách. Zpátky jsme šli všichni stejnou cestou, akorát už jsme nehráli žádné hry.“(2)

V sobotu jsme byli napadeni piráty, kterým se nelíbilo, že jsme se dostali tak daleko, a zmocnili se naší lodě. Ještě předtím nám však sebrali veškerou munici a pojistili si tak, že jim nebudeme mít jak odporovat. Nám se povedlo vzít pirátům papírové koule, a tak jsme se s nimi mohli utkat tváří v tvář. Poté, co jsme se zmocnili jejich vlajky, nezbylo pirátům nic jiného než se stáhnout do ústraní. „Museli jsme sehnat papírové koule, kormidlo, láhev rumu, pirátskou pásku přes oko a pirátskou vlajku. Sebrat věci bylo docela těžký, ale když jsme rychle utíkali, tak to bylo docela snadný. Sbírání nám ztěžovali piráti. V bitvě se mi bojovalo docela dobře, asi 5 x mě chytili a 2 x mě zasáhla papírová koule.“ (3)

V neděli se konalo návštěvní dopoledne, ve kterém měli rodiče možnost vyzkoušet si, jak asi tak probíhá takový program, a poté se s námi posilnili obědem. Ve čtyři se do tábora vrátilo statečné jádro, které zůstalo na dva týdny. To čekalo v pondělí prozkoumání podmořského světa a Žraločí zátoky. Postupně jsme pokračovali probádáním dalších ostrovů.

Ve středu už starším došly nervy a přemohla je únava z probádávání ostrovů natolik, že uspořádali vzpouru na lodi a nechali celý den chod tábora na starosti malým. Ti museli zachovat denní řád, ráno vstát, uvařit atd. Starší měli na starosti jen část her. „Když jsme se to dozvěděli, bylo to vzrušující ;). Ohledně jídla a všeho poživatelného se vše povedlo tak, jak jsme plánovali, i když jsme neznali recept na bramborové těsto, ze kterého měl být hlavní chod :-D a trochu jsme to nezvládali časově. Proběhla i určitá výměna názorů, ale tak to je normální, že se ne pokaždé dohodneme, ale přeci jenom jsme dobrá posádka a myslím, že výsledek stál za to ;-).“ (4) Malí zvládli vše skvěle, tábor nevypálili a ani nikoho nepřiotrávili hrachovkou, šiškami s mákem nebo těstovinovým salátem, právě naopak, všichni si na těchto jídlech moc pochutnali.

Ve čtvrtek na nás čekala poslední bitva s piráty o to, jestli na ostrově, kde se ukrývá truhla, zůstanou piráti nebo stateční námořníci z Porto Táboro. Piráti byli tentokrát fikanější a donutili zpočátku námořníky, aby jim sloužili. Jejich plán byl nechat je na ostrově, který čekal příliv, při kterém se ostrov celý potopí. Námořníky však jeden úplatný pirát varoval a oni si stihli vytvořit plošinu, na které přečkali příliv.„Rozdělili si nás, každý pirát měl jednoho námořníka a toho si přivázal na provázek. Každý pirát se k němu choval jinak. Ke mně se pirátka chovala hezky, ale byly i výjimky. Stavba plošiny byla těžká, ale zvládlo se to. Vždy, když měl někdo volno, tak tam šel stavět a pomáhat. Bitva s vodními bombami byla dobrá. Mě nikdo nezasáhl a já zasáhla jednoho člověka, Marušku.“ (5) Poslední bitvu s vodními bombami vyhráli námořníci a piráti tentokrát nadobro odtáhli z ostrova.

Pozdě večer se námořníci vydali hledat truhlu, kterou našli, recept z ní předali doktorovi, který namíchal lék na mor, a starosta ho mohl následně dát občanům, kteří se uzdravili. Poklad, který se nacházel v truhle společně s lékem na mor, si mohli stateční námořníci nechat.

V pátek se povedla neskutečná věc a celý rok se vtěsnal do jednoho dne. Takže jsme si prožili Velikonoce, pálení čarodějnic, prázdniny, o kterých jsme si zbourali kousek tábora, ale i Vánoce. O Vánocích si každý vylosoval jednoho člověka, kterému věnoval nějakou malou drobnost pro radost. K večeři byl stylově řízek a bramborový salát, jako přání jsme si zazpívali „Štědrý večer nastal“. A na Nový rok si připili šampaňským.

Tento tábor měli táborníci možnost splnit si spoustu odborek, takže se poslední večer rozdaly odborky  například plavcům, znalcům přírody nebo historikům (tedy spíše historičce). A letošní tábor byl i plný návštěv. Mezi jednu z nejmilejších a nejvíce očekávaných patřila určitě návštěva Jiskry. Dále nás navštívili například Janina, Michal, Anežka, Magda, Radek, Verča, Amálka, Ája, Barča…

A co říci závěrem? „ Pro mne byl letošní tábor velká pohoda, hodně zábavy nejen v kuchyni, hodně blesků naštěstí jen na obloze, povedené lívance, vše bez větších problémů. Zkrátka příjemný čas s ostatními, kterých si vážím a celé to bohužel uteklo více než rychle...“ (6)

K táboru se vyjádřili – Péťa Kuban (1), Lucka Štajgrová (2), Eliška Hošinská (3), Danča Švačková (4), Nikča Křížková (5), Koumák (6).

Článek sepsaly Mirča s Míšou (a my jim za tom moc děkujeme;-), L.)