Tábor 2007

Letošní tábor byl, ostatně jako každý rok, plný očekávání. Přestože jsme museli na jeho organizaci, vybudování a vymyšlení vynaložit přece jen trochu větší úsilí než v minulých letech. Rozhodli jsme totiž o tom, že už nejsme malé děti a můžeme se vypravit dále než „pouhých“ 7 kilometrů od našich domovů. A jak se říká: „Když už, tak už.“ Vybrali jsme si (ne)daleký Písek, resp. vesničku poblíž (Olešnou), resp. louku poblíž této vesničky.

Už samotná stavba byla velmi akční. V pátek ti nejsilnější z nás navezli veškerý potřebný materiál a v sobotu jsme se asi s pěti auty sešli u višňovské klubovny a vyrazili. Celý den jsme pak budovali stany a kuchyň, které měli být příštích čtrnáct dní naším útočištěm. Kluci zůstali přes noc a ve volných chvílích ještě dodělávali detaily jako kadibudky, umývárku, stožár.

Konečně nastal den „D“. Na višňovské návsi jsme očekávali táborníky. A že jich nebylo málo, a to samé se dá říct o jejich zavazadlech. Celé prostranství před klubovnou se plnilo a zavládl tradiční ruch. Zanedlouho už přijel autobus dalekodušnických fotbalistů, který nás měl letos přepravit. V jednu chvíli to vypadalo, že několik kufrů nebo několik táborníků bude muset zůstat doma z kapacitních důvodůJ, nakonec jsme ale vycpali veškerá volná místa v autobuse a mohli jsme vyrazit. Zamávali jsme starostlivým rodičům a tradá. Cesta byla veselá a utíkala rychle.

Na cestě vedoucí k táboru už čekali Rychlí šneci, kteří vyložili všechny věci a odvezli je k táboru. Zbytek se vydal pěšky.

A jaký pohled se naskytl těm nejrychlejším? Stany letos byly postaveny do úhledného L s malou odnoží napravo. Kuchyň byla trochu vzdálenější, než jsme byli zvyklí, zato krásná a velmi prostorná. Celé tábořiště obklopovala velká louka uzavřená ze všech stran lesem. Na jedné straně byly umývárky a trochu dál kadibudky. K samotné umývárce byl trochu komplikovanější přístup. Nejprve člověk musel přežít prudčí kopeček. Když jsme se lesem vypravili na druhou stranu, došli jsme k řece. Výhled to byl opravdu nádherný. Nesmím opomenout ani starý autobus, který byl na okraji lesa a stal se hotelem pro Vašky a Kyslíka.

Po vybalování, vyrobení poliček, upevnění ešusů, úpravě stožárů a cestě ke kadibudkám jsme si rozdali dary. Náš kruh se rok od roku zvětšuje, tzn. že hromada buchet, bábovek, zavařenin, vajíček a všelijakých dobrot se rok od roku také zvětšuje…z toho máme všichni samozřejmě radost, protože víme, že se můžeme těšit nejen na snídaně.

Hned druhý den se vše rozjelo na plné obrátky. Budíček, ranní mytí, snídaně, nástup, bodování, dopolední program, dopolední svačina, posvačinový program, oběd, polední klid, odpolední svačina, odpolední program, večeře, nástup, večerní program, druhá večeře, mytí…a pro ty hodnější někdy i třetí večeřeJ.

Nabídka celotáborových her byla i letos velmi pestrobarevná. Mufloni se ocitli v první světové válce, Bobři, Žluté Rosničky pod vedením Magdy a Marušky cestovaly světem a časem, Červeným Rosničkám připravila Nekča s Dádou konkurz na herečky , Sedmikrásky podnikly s Evkou a Luckou cestu kolem světa.

Rychlí Šneci se letos chopili vařeček a opravdu to stálo zato. Nejen Rychlé Šnečice s Tučňáčicemi, ale i Rychlí Šneci s Tučňáky předváděli v kuchyni obdivuhodné výkony. Byli jsme jim velmi vděční, největší odměnou ale jistě byly neustále prázdné, resp. vyjedené hrnce. Až na přehnané množství buřtguláše hned první večer k žádnému většímu kolapsu nedošlo. I letos jsme si pochutnali na řízkách, knedlo-vepřo-zelu…nechyběly ani tradiční lívance. Protože všude bylo neskutečné množství malin, byla to hostina hodna králů.

A co se mimo jiné letos dělo na táboře? První velká akce nastala hned ve středu, kdy k nám zavítaly světově známé tanečnice a ukázaly nám to, co jsme ještě na táboře neviděli: Evolution of dance! Rázem se probudila taneční vášeň téměř v každém. Celé dopoledne jsme pod taktovkou Dády a Nekči pilně nacvičovali, abychom pak ve všech volných chvílích po zbytek tábora mohli tančit. Velké oblibě se těšily především kreace z Pomády, tzv. „Kovboj“ i Michael Jackson.

První příležitost veřejného vystoupení se naskytla záhy. Zatančili jsme na začátku Superpoháru. Sklidili jsme velký potlesk, ale hlasivky jsme si samozřejmě šetřili, abychom mohli fandit Buffalu a Orlům a sledovat napínavý zápas.

O několik dní později jsme se setkali s králi z Šíleně smutné princezny. Celé odpoledne se pak v malých skupinkách plnily úkoly podobné jako v pohádce. Kreslila se srdíčka, zpívalo se princezně na lodi. Neméně velký úspěch měla Pošťácká hra od Mudrce. Z každého se stal pošťák , který musel v co nejkratší době roznést co nejvíce balíčků.

Asi v polovině tábora jsme se dočkali ještě jedné novinky – premiéry, a to v pravém slova smyslu. Sedmikrásky tři roky pracovaly na natáčení filmu Lidi si maj pomáhat! a právě na táboře proběhla slavnostní premiéra. Filmové hvězdy přijely, oděny v krásných róbách, v limuzíně. Při premiéře došlo na popcorn i na šampaňské. Ovace byly obrovské, což filmové hvězdy i režisérky moc potěšilo.

Když jsme si mysleli, že nás už nic nepřekvapí, vypukl Trosečník. Nejodvážnější táborníci se přihlásili do nebezpečné, odvahu a sílu vyžadující soutěže. Tři dny jsme my ostatní fandili trosečníkům, kteří byli rozděleni do dvou skupin a přebývali v lese. Byli jsme svědky stání na kůlech, zdolání náročné běžecké dráhy v podobě strmého kopce, závodu na lodích (kde byl Márty tak moc akční, až zlomil veslo) a bohužel i odstoupení Káji, která musela soutěž opustit ze zdravotních důvodů. Diváky velmi oblíbený boj byl zakončen vědomostním testem. Ve finále se sešla Magda, Márty a Tomáš Kříž. O vítězi bylo rozhodnuto dříve, než všichni vůbec čekali, stal se jím Tomáš.

Do konce tábora jsme si ještě užili zpráv připravených Červenými Rosničkami, Čínské restaurace připravené Sedmikráskami a několika táboráků. Poslední večer proběhl slibový oheň.

Přestože nám letos byla větší zima a několikrát jsme museli s úrazy k lékaři, tábor se nám moc líbil. Tečku za naším čtrnáctidenním dováděním jsme udělali v sobotu 14. července, kdy jsme rodičům a naším blízkým předvedli (snad ne naposledy) Evolution of dance. Pak už jsme se rozešli domů.