Tábor 2015 - Harry Potter

Skoro každý si jako dítě přál umět kouzlit. A skauti z Višňové dostali letos příležitost naučit se to v jedné z nejlepších škol čar a kouzel - v Bradavicích.

Ještě během školního roku každý totiž obdržel dopis o přijetí spolu s jízdenkou na vlak. A tak se tedy stalo, že jsme se 5. července všichni sešli na vlakovém nádraží, kde jsme dokonce uviděli slavného Harryho Pottera spolu s rodinou Weysleiovích. Poté co jsme všichni prošli přepážkou na nástupiště 9 a ¾ , nastoupili do vlaku a zamávali rodičům, mohli jsme konečně vyrazit. Cesta ubíhala rychle a za chvíli byl náš Bradavický express na místě. Po ubytování a první večeři přišlo to na co všichni tak netrpělivě čekali -  rozřazování do kolejí. Ty se právě podle zakladatelů Bradavic jmenují Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Atmosféra byla napjatá a každý z nás byl zvědavý, co ho čeká. Ale netrvalo to dlouho a k Moudrému klobouku už šla i Simča, kterou si nechal úplně nakonec a ta se vzápětí mohla vydat k Mrzimorskému stolu, kde už na ní čekali ostatní spolužáci.

První vyučovací den v Bradavicích začal trochu oddychovější, ale za to velmi důležitou částí. Museli jsme si totiž vyrobit naše kouzelnické hůlky. A když už jsme byli u toho, každý si také vytvořil ještě brož, šálu a každá kolej si vyrobila i vlastní erb, který jsme později vystavili ve velké síni. Odpoledne už na nás ale čekala první oficiální hodina, a to péče o kouzelné tvory, kterou jsme absolvovali v rámci družinek.

Úplně stejně jsme pak byli rozděleni i další den na bylinkářství. Odpoledne na nás však čekala už společná hodina lektvarů. Jenže místo toho abychom mohli v klidu začít probírat látku, najednou vypukl chaos v podobě čtyř kouzelníků, kteří evidentně špatně připravili své lektvary. Takže z ničeho nic mezi námi začala pobíhat Týnka, která odmítala zastavit a neustále chtěla se všemi cvičit. Hned za ní běhala i Ráďa, která naopak zastavovala pořád, aby mohla všem a všemu říct, jak je má ráda. Oproti tomu Kyslík by se mohl zdát relativně v pořádku, kdyby všude neustále netrousil všelijaká moudra. A nakonec Eliška s Mirčou, se kterými se nedalo rozumně bavit, protože stejně tak často jako jedna propadala nekontrolovatelným záchvatům smíchu, tak druhá neustále opakovala, že má hlad a snědla všechno co jí přišlo pod ruku. Bylo jasné, že tohle nemůžeme takhle nechat a tak jsme začali od všech zjišťovat, co za lektvar to vypil, abychom jim mohli připravit správný lék. Nebylo to vůbec snadné, ale nakonec se nám to povedlo a všechny jsme úspěšně vyléčili.

Ve středu dopoledne, jsme se učili létat na koštěti. A i když se to možná zdá jednoduché, tak rozhodně není. My jsme si svá košťata museli nejdřív totiž vyrobit. A i pak když už jsme se na nich učili létat, to nebylo vůbec snadné. Navíc nás nakonec čekal závod, při kterém jsme museli provádět i různé triky s koštětem. Odpoledne jsme naštěstí žádnou vyučovací hodinu neměli, ale i přesto se nedá říct, že by se nějaká družinka měla čas nudit.

A další překvapení na nás čekalo hned příští den. Dozvěděli jsme se totiž, že půjdeme na výlet do kouzelnické vesnice Prasinky. Bohužel jsme ale neměli potřebné povolení k jejímu navštívení. A tak jsme se vydali do nejbližších vesnic, abychom to povolení získali výměnou za vykonaný dobrý skutek. Cesta byla velmi náročná, takže ne všechny družinky sice stihli do vesnic dojít, ale povolení nakonec získali všichni. Mohli jsme se tedy vydat do Prasinek. Tam na nás čekal Medový ráj se spoustou sladkých dobrot, hospoda U Tří košťat s výborným pivovým ležákem a také spoustu dalších míst jako například Taškářův krámek, nebo Chroptící chýše. Když jsme si Prasinek dostatečně užili, čekala nás cesta zpátky do Bradavic, tentokrát už vlakem. Jenže se ukázalo, že nasednout do toho správného vlaku není vůbec tak jednoduché. Zastávka v Bradavicích se totiž neustále přemísťovala, takže jste museli mít pořádné štěstí, abyste na ní natrefili. Navzdory tomu se všem přeci jen podařilo dojet do Bradavic a mohli jsme si jít po tak dobrodružném dni konečně odpočinout.

V pátek jsme se zase pilně vrhli do učení. Dopoledne nás čekala hodina obrany proti černé magii a odpoledne jsme se naučili několik kouzelných formulí. Také jsme si ale vysvětlili, jak funguje kouzlení v mudlovském světě a sami jsme se některé triky naučili.

Skoro ani nešlo uvěřit tomu, jak rychle čas ubíhal. Skoro by se až zdálo, že celý školní rok byl spíš jen týden. Ale čas nejde zastavit a neúprosně se blížily závěrečné zkoušky ze všech předmětů. Než jsme ale stihli začít oslavovat, dozvěděli jsme se, že na kouzelnický svět zaútočil nejobávanější čaroděj všech dob – Voldemort. Museli jsme proto získat kámen mudrců, abychom ho zastavili. Byl to sice velice obtížný a náročný úkol, ale nám se to nakonec přeci jen povedlo. Večer už nás tedy čekala jen závěrečná hostina plná skvělého jídla a po něm i vyhlášení soutěže mezi jednotlivými kolejemi, ale také mezi jednotlivci. A každý nakonec dostal i nějakou cenu. A jaký by to byl poslední večer bez slibového ohně? Na konci večera jsme tedy měli v oddíle nové světlušky a jednoho skauta.

Další ráno bylo poslední našeho prvního roku v Bradavicích. Všichni se tedy balili a netrpělivě očekávali příjezd rodičů. Když se tak konečně stalo, udělali jsme jim ještě názornou ukázku toho, co jsme se za celou tu dobu naučili, dali si poslední oběd ve Velké síni a jeli jsme domů.

Někteří z nás se ovšem vrátili do Bradavic i další rok. A zdálo se, že ani teď nás nečeká klidné období. Hned první večer jsme se totiž ve skupinkách vydali na nebezpečnou cestu, během které jsme museli plnit mnoho úkolů, abychom nakonec získali kouzlo na ochranu našeho tábora. Obě skupiny se snažili být na své cestě co nejrychlejší a dostat se zpátky jako první. I přes veškeré nástrahy se nakonec oběma skupinám povedlo c vrátit poměrně rychle a tak jsme mohli jít všichni v klidu spát.

Jenže příští ráno jsme se všichni probudili opět doma a čekalo na nás nepříjemné zjištění – nestíháme vlak do Bradavic. Tak jsme všichni popadli své tašky a běželi na vlak. Přes veškeré naše úsilí jsme ho bohužel stejně nestihli a museli jsme tedy vymyslet náhradní plán. Nakonec nám nezbylo nic jiného, než si vyrobit létající auto. Ač to zní poněkud složitě, byli jsme jen přeci už zkušení kouzelníci, takže jsme si vytvořili překrásná a plně funkční létající auta. Cesta do Bradavic byla poněkud náročnější než by se mohlo zdát, takže ne všechna auta vydržela bez úhony, ale přesto jsme doletěli v pořádku. Když jsme ale přijeli do Bradavic, čekalo na nás nemilé překvapení. Byla znovu otevřena tajemná komnata, ve které se podle pověstí skrývá netvor, který ohrožuje všechny studenty. Snažili jsme se tedy o tom zjistit něco víc. Jenže ne všichni jsou ochotní sdělit různé informace každému, takže jsme si potřebovali vyrobit Mnoholičný lektvar, která nám dá podobu někoho jiného. A jelikož se nám to povedlo, stalo se například to, že z Kyslíka byla najednou Evička a z Páti zase Mirča. Jenže když už vypadáte jako někdo jiný, měli byste se tak i chovat. Což znamenalo, že se Páťa musel naučit plést copánky, Kyslík zase četl Stmívání a vůbec každý dělal to, co by ho normálně ani nenapadlo. Jenže mnoholičný lektvar nefungoval dlouho. Navíc učitelé dali všem přísný zákaz vycházení z pokojů, takže pohybovat se po hradě bylo najednou mnohem těžší. Nemohli jsme to ale vzdát, protože všude nám přímo před nosem leželi indicie k tomu, kde je vchod do tajemné komnaty a kdo ji otevřel. Takže jsme se co nejnenápadněji plížili všude po škole a zjišťovali, jak se věci mají. A i když to nebylo nic jednoduchého, nakonec se nám to podařilo a škola byla tím pádem zase v bezpečí.

V úterý dopoledne jsme měli příležitost vyzkoušet si jízdu na hypogrifovi, zahrát si kouzelnické šachy a vyluštit spoustu hádanek.

Odpoledne naproti tomu bylo o dost náročnější. Ve škole se totiž konala soutěž tří kouzelnických škol – Bradavic, Kruvalu a Krásnohůlek. A zástupci z každé školy museli splnit tři nebezpečné úkoly. Prvním úkolem bylo utkat se s drakem o zlaté vejce, ve kterém byla šifra, bez níž se nedalo projít do dalšího kola. Při některých soubojích diváci až zadržovali dech a báli se o své favority. Jedinou výjimkou byl snad souboj zástupců z Kruvalu, kdy se pořadatelé strachovali spíše o zdraví draka. Všem se nakonec podařilo vejce získat a šifru rozluštit. V druhém kole bylo potřeba zachránit z vody někoho, kdo je pro ně důležitý. A ač už to vypadalo, že toto kolo vyhraje Kruval, nakonec jako první svého uneseného vytáhli zástupci z Bradavic. Třetí a poslední úkol byl rozhodující. Kdo jako první najde v labyrintu pohár tří kouzelníků, vyhrává soutěž. Účastníci se mohli vyřazovat i navzájem, ale také po cestě museli plnit nejrůznější úkoly, které jim byly uloženy. Ale netrvalo to dlouho a pohár už drželi v ruce zástupkyně z Krásnohůlek – Ráďa a Evča.

Po skončení turnaje by si každý myslel, že zbytek dne už bude klid. Jenže to by nikdo nesměl Pohár tří kouzelníků začarovat jako přenášedlo. Stalo se tedy to, že se obě vítězky přenesly a my měli pouze tušení kam. Když jsme došli ke hřbitovu, kde se podle našich domněnek Ráďa s Evčou nacházely, už vše vypuklo. A my se stali svědky znovuzrození Voldemorta. Abychom tedy holky mohli zachránit, opatřili jsme si symbol smrtijedů a vydávali se za ně. Bohužel vše nevyšlo úplně podle plánu a byla zjištěna naše pravá totožnost. Strhl se tedy velký kouzelnický souboj, který jsme nakonec vyhráli a tím vysvobodili i holky.

Ani další den nás ale nečekalo nic klidného. Škola se totiž dostala pod vedení Dolores Umbridgeové. A hned první věc, kterou jsme dostali nařízením, bylo nevycházet z našich kolejí. My jsme ale zároveň museli všude z okolí získávat otázky, na které jsme museli zjistit správnou odpověď. Naštěstí zákaz vycházení netrval dlouho a my si mohly užít polední klid. Jenže už při něm jsme si všimli, že nám chybí některé věci. Odpoledne se vše vyjasnilo. Po škole se totiž potulují škrkny, které neustále všem něco berou. Rozhodli jsme se tedy zasáhnout a vydali jsme se na souboj proti nim. Nebylo to vůbec snadné, navíc jsme nikdy nestihli vzít víc než pár věcí, ale i přesto jsme to nakonec zvládli.

Čtvrtek se neplánovaně stal dnem odpočinkovým. V Bradavicích se totiž usadil neznámý vir, který mnoho z nás vážně oslabil. Odpoledne se naštěstí zdálo, že už je většině lidí lépe a tak nás čekal další program. Tentokrát jsme se měli podívat do budoucnosti a zjistit, který ze známých Bradavických studentů se jednou stane ministrem kouzel. Abychom to ovšem zjistili, museli jsme si zkoušet práce různých lidí. A občas to bylo opravdu vtipné. Ať už šlo o práci profesionálního chytače, kdy jste si museli stokrát hodit míčkem, aniž by vám spadl, anebo o věštění z lístků, kdy docházelo k menším nedorozuměním. Například, když Kubi po pečlivém věštění přišel za Luckou a řekl jí: „Vypil jsem čaj a vidím palmy.“ Nejspíš nečekal, že Lucka, po celé noci strávené staráním o nemocné, ho pošle, aby si šel lehnout. I přesto ale Páťa s Kubim nakonec jako jediní zjistili, kdo se stane ministrem kouzel.

Poslední školní den jsme se seznámili s příběhem Tří bratří, ve kterém se vykytují relikvie smrti – Bezová hůlka, Kámen vzkříšení a neviditelný plášť. O každé z těchto relikvií jsme si museli vymyslet a zahrát představení. Podle toho jak jsme dopadli v hodnocení odborné poroty, jsme pak dostali i nápovědy k vyluštění šifry. Nápověd, ale bylo potřeba mnohem víc a my jsme plnili nejrůznější úkoly k tomu, abychom je dostali. Někteří si třeba ostříhali vlasy, jiní zase obešli tábor po čtyřech a při tom celou dobu chrochtali. Není snad ani třeba dodávat, že šifru nakonec vyluštily všechny skupiny.

Poslední odpoledne na táboře pak bylo čistě jen užívací. Udělali jsme si speciální táborovou saunu, klouzali se na plachtě, a pokud nepočítáte hrozící bouřku, která vypadala na to, že by nám klidně zbourala celý tábor. Bylo to vlastně ideální odpoledne.

Celý tábor jsme zakončili jeho bouráním a také vyhodnocením druhého týdne, který nakonec vyhrál Kubi.

Danča