Jak jsme se měli v Sezimově Ústí

Po celé republice mají skauti spoustu základen a kluboven, kam se za malý peníz může vyrazit s družinou či oddílem. S naším oddílem toho využíváme velice pravidelně. Tentokrát jsme si (resp. organizátorka Maruška) za cíl vybrali Sezimovo Ústí.

V pátek 13. května jsme se v počtu tři dospělí a jedenáct dětí vypravili autobusem z Višňové do Sedlčan, odtud pak vlakem do Písku a Tábora. Měli jsme štěstí na hodné pány řidiče, shovívané spolucestující (kterým nevadila hromada krosen a hlučnější skupina dětí) a poměrně prázdné vlaky.

Po příjezdu do Sezimova Ústí jsme byli mile překvapeni krásně opravenou základnou, resp. byl to zcela nově postavený skautský dům. A jak konstatovala druhý den Skleněnka – to je první výprava, kde je teplo až do rána a kde nejsou suché záchody J.

Děti měly po celou dobu energie na rozdávání. S výjimkou těch nejmenších, kteří měli energii vždycky, když nemuseli jít s batohem. Ale na jejich obranu, resp. na obranu nejmladšího Lukáška, batoh byl jen o trochu menší než on sám, takže to zezadu často vypadalo, že pochoduje červený batůžek s nožičkami J. Jinak tedy kluci skotačili neustále, jednou jsme dokonce zasahovali a rušili akci „sjeď na matraci po schodech do prvního patra“. Byly to hodně smutné a vyčítavé pohledy všech, kdo byli poslušně seřazeni a čekali, až na ně přijde řada J.

Tajně jsme s holkama doufaly, že se po náročném pracovním týdnu o víkendu trochu vyspíme. Kluci však už od půl šesté měli pořádnou párty, která bohužel nešla přeslechnout. A tak jsme v sobotu vstávali doslova se slepicemi (resp. s kohouty, kteří kokrhali poblíž). Brzy po sedmé jsme snídali a před osmou už byli na cestě. Lucka trochu usínala za chůze a když se škrábala do prvního kopce jen procedila mezi zuby, že to bude hodně dlouhý den a něco o její poslední výpravě ever J.

Prvním velkým zážitkem byla samoobslužná rozhledna Hýlačka. Jakmile jsme si užili výhledy po kraji, začali jsme hledat ZOO ve Větrovech. Přestože nejsem příznivcem zoo, z téhle jsem byla dost nadšená, ostatně jako děti. Kromě tradičních českých zvířat jsme si tu mohli užít medvědy – viděli jsme jejich krmení, tulení a vůbec byli takoví přátelští. Zúčastnili jsme se krmení a přednášky o nosálech. A nemohli jsme si nechat ujít krmení lva a lvice. To bylo asi nejvíc dobrodružné, protože – jak řekl pan přednášející a krmící – Simba ten den neměl nejlepší náladu. Byli jsme moc rádi, že nás od něj dělí dva ohradníky (o tom, že fungují jsme byli přesvědčení, protože chvíli předtím dostal Kuba ránu u nosálů J). Ale zpět k Simbovi. Chvilkami to vypadalo, že svou lvicí sestru Elsu zakouskne a to jen proto, že si chtěla vzít kus žvance. Bylo nám ovšem vysvětleno, že tak to prostě u lvů chodí, žena musí počkat, než se nažere chlap. Ach jo J. Opouštěli jsme zoo a míjeli ještě obdobně velkou skupinu dětí (převážně holčiček) s tatínky a já jen zaslechla, jak tátové dostávají pokyny od velitele skupiny – žádné družení, stačí nám ty, co máme doma J.

Do Tábora jsme přišli značně znavení. Energii do žil nám vlila návštěva místní cukrárny (děti kromě zmrzlin a zákusků vykoupily samozřejmě všelijaké malé pochutiny, co vždy mají u kasy; tuším, že Lucka musela někomu doplácet cukrový kornoutek, protože mu nestačili korunky J). Posledním sobotním cílem byl bazén. Ukazatele nás mátly a posílaly nás střídavě do aquaparku a bazénu. Ukázalo se, že otevřený je skutečně pouze plavecký bazén. Navíc jsme tu museli zaplatit vstup za 9 dospělých, protože v tomhle bazénu je dospělý každý, kdo

má více jak 140 cm, čili i naši druháci J. Velice rychle jsme obsadili dětský bazének. Z kluků, co nás přesvědčovali, že umí plavat a po dvou tempech šli ke dnu, jsme nespouštěli oči a v bazénu jsme přečkali nepěkně přes okno vypadající bouřku.

Večer už jsme jen vařili večeři, myli nádobí, natírali si spálená čela a krky Saharou (velmi levný a velmi nepěkně kokosově vonící přípravek po opalování, co Lucka obětavě narychlo v Táboře sehnala). Večer usli první dospělí (opět) a ráno vstávali dospělí poslední (opět) J.

Výprava jsem si užila, ostatně jako každou skautskou akci. Kam asi vyrazíme příště?

Díky Marušce za organizaci!

Evka