Tučňáci na horách 2008

Na začátku února seTučňáci doplnění o Verču a Kyslíka podívali do Krušných hor. Zde je k tomu malé povídání nejen pro ty, kteří neměli tu možnost se zúčastnit.

A začala nová zimní sezóna a ve zprávách hlásili, že na horách napadl sníh. Koho přesně napadl se dnes již zřejmě nedozvíme, můžeme jen doufat, že to ten napadený přežil :-). Nicméně Tučňáčí část oddílu této situace bez váhání využila a pokračovala v tradici další sportovně rekreační návštěvou Krušných hor.

Z původně poměrně širokého kádru se nakonec vybraný celek zúžil na pět účastníků – Luboš, Maruška, Kyslík a Radek s Verčou. Ti se 1.2. 2008 v 0700 sešli u višňovské klubovny a pomocí dvou mocných strojů se rozjeli směr Klínovec. Tam se jim také za přibližně dvě a půl hodiny (za zvuků Maruščina hudebního mixu) podařilo dorazit. A protože nebyl žádný důvod otálet, pustili se hned všichni do zdolávání více i méně prudkých sjezdovek. Zatímco Luboš, Verča a Radek jsou vyznavači tradičního lyžování, Maruška a Kyslík volí dnes stále oblíbenější snowboarding. První jízdy byly voleny ve hlavněnespadnout stylu – minulá zima byla krátká, sněhu málo a někteří z nás tak stáli na svahu naposledy před dvěma roky. Ukázalo se ale, že celý tým bez výjimky je velice zkušený a sjezdy rychle získávaly na rychlosti, ladnosti i stylu a zanedlouho už jsme kralovali celému svahu. Nutno ještě poznamenat, že sjezdovky byly po celou dobu – ačkoliv za poměrně vysokou cenu – ve výborném stavu. Sněhu dost a stále upravený, lidí málo, fronty takřka žádné. I počasí nám přálo a tak si troufám označit celou sjezdařskou část pobytu za velice vydařenou.

Teprve po celodenním sjezdování jsme se vydali do Kovářské do všem starším již dobře známého penzionu Pohoda, kde jsme se na následující 3noci ubytovali. Získali jsme dvoupokoj se společným sociálním zařízením, rozdělili si postele, vybalili se a chvátali na večeři. Ta byla vydatná a to jsme přesně potřebovali – totiž doplnit zásoby energie. Po večeři jsme si ještě chvíli povídali, relaxovali na pokojích a nakonec skončili u Macháčka hraného o Radkovy autobusové lístky pro Marušku. Macháčka jsme pak hráli ještě víckrát a považuji za nezbytné zmínit Lubošův herní vývoj. Zpočátku totiž stál v pozici těžkého outsidera a příliš se mu nedařilo. Postupně ale začal do hry pronikat, výborně si osvojil její zákonitosti a na konci už jasně dominoval.

I druhého dne jsme se po raním cyklu (budíček, mytí, snídaně, převlékání) vydali na Klínovec na svah. Tento den jsme využili spíše k zdokonalování se, případně ke zkoušení nových triků (klasické hodiny jsou nuda, zkuste je ale ve dvou; jízda po dvou lyžích je nuda, zkuste ale dělat obloučky na jedné; …). V poledne jsme si dopřáli drobné občerstvení a pokračovali v krasojízdách. Po návratu na penzion jsme pak chvíli odpočívali u televize. Někteří dali přednost dokumentu o paviánech-horolezcích, jiní volili inteligenčně méně náročné programy. K večeři pak byly řízky (přesně takové, jak je znáte = obrovské přes půl talíře a se spáleným černým trojobalem) s bramborem. Chvilku jsme pak ještě poseděli u Macháčka, po přesunu nahoru jsme se před spaním ještě na Maruščino doporučení podívali na Kvasku.

Následujícího dne jsme měli sice v plánu vyrazit hned ráno na běžky, z několika důvodů z toho ale šešlo. Tím hlavním nejspíš bylo, že ne všichni se dobře vyspali. Personál očividně unavený nebyl a bavil se do pozních raních hodin za doprovodu jakýchsi nelibozvučných skřeků a hlubokého basového dunění. Ráno jsme se pak marně dožadoval snídaně ve stanoveném čase – personál zaspal. I proto bychom na běžky vyrazili se značným zpožděním. Mnohem záludnější past na nás ovšem přichystala Maruška. Ta běžky v plánu neměla a tak nás všechny nalákala na Pokoj 1408. Film, který původně měla shlédnout sama v době naší nepřítomnosti. Spustila jej ale ve chvíli, kdy jsme se nacpaní ze snídaně svalili do postelí na minutku odpočinku. Po napínavé úvodní scéně už se pak nikdo nedokázal zvednout a tak jsme na začátku běžečké trati v Božím daru, místě mnoha aut, ještě více lyžařů a rozvíjejícího se snowkitingu, stanuli až kolem půl druhé odpoledne. Jak se ovšem následně ukázalo, zas taková tragédie to nebyla. Běžecké trasy byly sice pěkně upravené, ale to jen v místech, kde byl sníh. Dalo se tak tedy příjemně kroužit na kratších uzavřených úsecích, na delší běžecké lyžování bylo ale sněhu málo. Nepříjenou zkušenost s tím mají Luboš a Kyslík, kteří při jednou dlouhém lesním sjezdu nečekaně vjeli do vyčnívajícího štěrku a jejich skluznice pak skučeli bolestí. Sečteno podtrženo, zaběžkovali jsme si, v dřívějších letech ale božidarské tratě nabízeli mnohem víc. Maruška si mezitím udělala relaxační procházku po Kovářské. Po návratu z běžek i procházky a po večeři jsme šli na Mejdan. Nejednalo se ovšem o žádné řádění na divoké párty, ale o stolní společenskou hru. Tu jsme si ještě doupravili podle našich potřeb a pak už se bavili plněním všemožných úkolů, které na nás cestou „na mejdan“ a ptět čekali :-). A že některé skutečně stály za to. Namátkově zmíním třeba Maruščino dechberoucí jódlování, Lubošův přesný prst na nose, Verčina nahého panáčka, Radkovy pekelné ksichty nebo Kyslíkovu vražednou smsku. O to, kdo vyhraje samozřejmě nešlo, ale kdyby to i přesto chtěl někdo vědět, tak to byl Kyslík :-).

I poslední den jsme strávili na svahu. Pro jisté neodkladné povinnosti doma jsme jezdili jen do poledne. Pak jsme se rozdělili. Radek s Verčou se rozhodli o pár dní si pobyt prodloužit, trio LMK zvolilo návrat domů. Pro nedostatek benzínu jsme částečně poupravili trasu tak, aby vedla skrz nejbližší čerpací stanici. V praxi to ale také znamenalo, že jsme se cestou zpátky podívali (i když jen skrz skla automobilu na místa, kde jsme předtím nikdy nebyli. Mně osobně zaskočila rozloha Jáchymova – představoval jsem si ho vždy mnohem menší. Domů jsme dorazili bezpečně, všichni v pořádku, větrem ošlehaní, ale jinak svahem nepoznamenaní. Za sebe mohu říci, že akce to byla tradičně náramná a příští zimu si ji velice rád zopakuji. Jen snad už ve větším počtu lidí, ale to se uvidí až zase za rok.

Horám zdar!

Kyslík