úvodní » Družiny » Neaktivní » Rychlí šneci » Expedice Ukrajina


Expedice Ukrajina

18. - 30. července 2006

 Velká část Rychlých šneků s podporou dalších tří spřátelených duší vyrazila na Ukrajinu.

Zakarpatská Ukrajina 2006

heslovitý zápis o naší cestě do UA s cenami, kilometráží, časy a tak.
Můžete se někdo inspirovat. Údaje jsou z léta 2006. 

Fotografie

Trvání
úterý 18.7. - neděle 30.7. 2006
Počet členů výpravy
7 - Lucka, Naďa, Vendulka, Janina, Radek a Stanislav Rudolf
Cena akce se vším všudy
doprava, pojištění, jídlo, vylomeniny: cca 2800Kč/osoba
Odkud jsme čerpali informace
http://mapy.mk.cvut.cz/
http://prague.pm.org/martin/Cesty/zakarpati.html
http://blog.zarohem.cz/rubrika.asp?cislo=10
http://www.infoukes.com/ua-maps/oblasts/oblast01/
http://www.kolocava.wz.cz/odkazy.htm
http://www.karpaty.net/ukrajina/ukrajina.htm
http://viky8.blog.cz/rubriky/ukrajina-2005
Kleslo, Michal; Brandos, Otakar; Zakarpatská Ukrajina - Poloniny, Lesní Karpaty; Průvodce po horách, SKY 2002, 1. vydání: ceny jsou vyšší než říká průvodce, plánky měst nejsou v měřítku, některé info zastaralé, ale poslouží. Hlavně je malá a lehká do batohu.
Evans, Andrew; Ukrajina - turistický průvodce; JOTA 2005

Jazyk

Domluvíte se rusky (ukrajinština je trochu odlišná). V Ust Čorné hovoří lidé německy. Jinak slovenština s “ukrajinským” přízvukem také funguje. A pobaví obě strany.

Píše se azbukou - jestliže alespoň jeden člen výpravy azbuku ovládá, usnadní to orientaci na jídelních lístcích, v mapě, na nádražích... Latinka se nepoužívá.

Doprava

Z Česka na Slovensko jsme využili přepravní agenturu Turismo - František Hejnal. Doporučujeme - student: Praha - Košice od 400Kč, busy velmi pohodlné. Košice - Užhorod - Eurobus (150 SK + 30 za batožinu). Přes hranice je výhodné jet linkovým busem - má přednost před ostatními auty, je tedy nejrychlejší. I tak jsme na hranicích strávili cca 90 minut. Z Užhorodu dál - je to zajímavé. Jezdí se buď linkovým busem, maršrutkou (tranzit fungující jako taxi za smluvní ceny - výhodné), klasický taxi, vlak (hlavní trať opravená, luxusní). Vše je cenově velmi dostupné. Potkáte se i s různými jinými vozítky a vozidly, které vás budou chtít svézt, využít je stojí za to. Jen pozor na čas - autobusy mají příjezd většinou "dnes", v lepším případě odpoledne/dopoledne.

Měna

Platí se hřivnami. 1 hřivna = 100 kopějek. Téměř všude lze platit také americkými dolary (ve vsích, magazínech (obchod na vsi/v městečku s potravinami a základními hygienickými potřebami, kde se často točí i pivo. V obchodě pár stolů k posezení), za dopravu maršrutkou, busem...).

Kurz: 1 USD = 5 Hrv, 1€ = 6 až 6,20 Hrv

V ČR není možné směňovat hřivny. Pokud se na Ukrajinu vypravíte, vezte Eura, nebo lépe USD a určitě se k vám přitočí nějaký vekslák, který vám bude chtít vyměnit. Kurz je všude stejný, exchange office jsme nevyužili ani jednou. První ýměna proběhla v buse do Užhorodu, druhá na bus nádraží v Užhorodu, potom např. v Koločavě.

Je dobré mít drobné dolarové bankovky na drobné úplatky…

Pokud nemají v obchodě drobné na vrácení, dostanete místo toho pár bonbónů, nebo pytlík slunečnicových semínek.

Jídlo

Je na Ukrajině výborné! Syté, sladké i masové a hlavně levné. Ovoce zelenina - prodává se, co právě dozrává. V červenci tedy okurky, rajčata, papriky, meloun. Nevozit velké zásoby z ČR. Všude ve vesnicích lze potraviny kupovat, dokonce i instantní pokrmy. K mání je velmi mnoho druhů výtečných sladkostí a zmrzlin, vše levné. Obchody jsou zásobeny i tradičními tyčinkami, žvýkačkami, které známe od nás.

Jídla v hospodách, restauracích stála vždy do 50Kč( kromě Koločavy- jídla až 20Hrv).

Co jsme ochutnali:

Zelenina - Rajčata - 1 kg 3 Hrv. Okurky, papriky podobně.Velký meloun- 13,75 Hrv.

Sušenky - prodávané na váhu – oplatky, suché (jako BE-BE), podobné vánočnímu cukroví…1kg 7- 12Hrv.

Sušenky balené, různé – levnější než v ČR

Pelmeni – jako torteliny s uzeninou

Kartofly – jsou hranolky

Boršč – zelňačka, která vypadá jako gulášovka. V ČR děláme boršč hustější

Zrázy – škubánky s masem polité omáčkou s houbami – 6,40 Hrv

Nikolenky – jakési těstoviny s koprem, maso 9Hrv

Loci – telecí s cibulí

Šišky v grivnom sóse – čevebčiči+UHO s hříbky

Šašlik – má být zeleninová - masový špíz, v Koločavě však plátek masa + zelí

Pití

V horách voda OK. Pozor, když se jde na poloninu. Voda pramení vždy kus pod hřebenem, schovaná ve stromech, takže bývá problém s jejím nalezením. Navíc převýšení…Je možné, že budete i den bez vody.

Lze koupit i balenou, ale většinou je silně mineralizovaná, slaná a nám nechutnala. Jediná neslaná se dala koupit Bonaqua.

Pivo - točené 3 Hrv, v lahvích k mání i v plastu láhev 1l.

Hygiena

V horách je to zlaté, prima potoky a říčky. V civilizaci - vyhýbejte se všem "záchodům" - jsou turecké, suché - což by nevadilo, ale bohužel silně znečištěné, nevyvážené... Hnus nejhnusnější. Řeky ve vesnicích plné odpadu - skládky totiž neexistují. Jako součást hygieny, prevence a dezinfekce každé ráno a večer dopřáváme našim tělům doušek slivovice.

 

Počasí

Na Ukrajině prý téměř vždy prší. Byli jsme snad první výprava, která měla 12 dní parno.

Mobilní síť

Signál jsme měli všude.

Čas

Je na Ukrajině různý - ještě v Užhorodu má někdo na hodinkách nařízen středoevropský (SEČ), ovšem dál na východ se používá čas kyjevský (+ 1 hodina). V horách je nějaký úplně jiný.

Zeptáte-li se někoho "kdy?", "jak daleko?" tázaný se většinou zarazí, co je to za divnou otázku a posléze odpoví za 2 hodiny/za 2 km, ať je to jakkoli daleko. Čas se tolik neřeší, neboť většina obyvatel je nezaměstnaná a čas je tedy nikam netlačí.

Jak to bylo (ve zkratce, SEČ)

Úterý 18. 7. 2006 – Ouběnice- Košice

19,10 – vyjíždíme z Ouběnic (PB) se společností Turismo směr Příbram, Dobříš, Praha,

Brno - Košice.

  • bavíme se videem, čtením deníků o UA vytištěných z netu, jíme řízky

Středa 19. 7. 2006 Košice - Užhorod - Luhy

1,30 – státní hranice CZ – SK

7,00 – Košice

7,10- Informácie na autobusovej stanici, kupujeme lístek Košice Užhorod (150+30Sk. V kanceláři je luxusní WC, hned u nádraží malý supermarket)

7,40 – odjezd směr Užhorod

9,50 – ještě na Slovensku nasedá do busu paní, která nám mění Eura a USD za Hřivny. Bohužel nemá dost pro všechny.

10,00 – hranice

11,15 - odjezd z hranice. Vyplňovali jsme jakýsi imigrační lístek (formát A6), jao cíl cesty se má psát Užhorod. Předtisk je v RJ a AJ

11,30 – autobusové nádraží Užhorod. Hned po výstupu nás odchytává chlápek, zda chceme do Rachova (chceme), bus že jede za hodinu. Batohy naházíme do busu, který pak pečlivě střežíme. V ale se nás ujímá jakýsi vekslák s plnou peněženkou a mění nám peníze. Přítomna je i dáma, jejíž fci jsme nepochopili, ale měla visačku se jménem a tvářila se, že všemu šéfuje. Její kolegyni jsme posléze při odjezdu z UA museli uplatit (USD), aby nám dovolila koupit lístky u řidiče, ne v pokladně…Zkrátka spousta zážitků a Čechů hned na počátku. Cca 5 min je vlakové nádraží, kde mají fajnové WC (poslední na 2 týdny…)

18,50 – Rachov (Hrv) za dalších 100 USD nás řidič bere až do Luhů

20,45? – Luhy - bloumáme na prašné návsi, v magazínu (venkovský krámek s pár stoly, aby bylo kde dát si panáka/ pivo) kupujeme chléb, čepujeme vodu. Paní nám nabízí sýry. Na návsi nás opilý domorodec láká na přespání do svého domu. Odmítáme. Jiný domorodec ná s odváží na korbě kamazu? Ve směru Hoverla. Dost nám to bodne, dáváme mu 10 Hrv, Bompary a cigarety.

?? – stavíme stany, večeře, spánek

Čtvrtek 20. 7. 2006 Luhy - Hoverla

6.45 – vstáváme, šploucháme se v ledové řece, snídání...

7.20 – odchod z našeho romantického tábořiště (kolem šli už krávy na pastvu, jeli dřevaři do práce…)

7.40 vstup do NP, placení, vysvětlování, že 7 lidí se vejde do 2 stanů... celkem 65 Hrv

9.12 – pauzujme na mostku přes říčku, výstup je dlouhý, bez výhledů

11.10 – vycházíme z lesa, konečně výhledy, pauza

11.35 - odchod

11.55 – přicházíme ke kaskádám, pijeme, kocháme se

12.35 – Sidlovina – rozcestí na Hoverlu (2080 nebo 2060, pokazde se doctete něco jineho) a Pietrus (2020- 2. Nejvyšší vrchol UA) “infostředisko”, možnost nabrat vodu, nechat v I batohy (za 10Hrv)

13.05 – nalehko začínáme stoupat na Hoverlu

13.36 – Preskul (1741 m.n.m), možnost táboření, voda

14.35 – vrchol Hoverly - hurá, ale je tam nepořádek, odpadky, turisté z blízkého hotelu...

18.30 – přes "Íčko" jsme se vydali směrem k hoře Petrus v 18.30 se utábořili na jejím travnatém úpatí u rozcestníku. Kolem krávy, nedaleko další tábořící turisté...

Pátek 21. 7. 2006 Pietrus - Kvasy

5.34 – Standa a já vstáváme, abychom zdolali Pietrus (vydáváme se po úpatí hory po vojenské cestě s vidinou značené odbočky k vrcholu.Vidíme ovce vyháněné na pastvu. Po půl hodině chůze ji však stále nevidíme, proto...)

6.05 – uhýbáme vpravo z cesty a míříme přímo vzhůru k hřebei(krosny necháváme v křoví, s nimi bychom ten příkrý sklon nezvládli. Za chvíli máme promočené boty od trávy a když vidíme občas kamenné pole, rádi stoupáme po něm. Také několik minijezírek.

7.10 – vrchóóól- je to daleko krásnější než na Hoverle. Vrchol je travnatý, přívětivý. Je to vlastně nejvyšší část táhlého hřebene, který lze přejít jako variantu k pohodlnější vojenské cestě na úpatí. Je zde postaven kovaný kříž z roku 2005 a výhledy, obzvlášť po ránu, překrásné. Popojdeme kousek dál a vidíme naše tábořící, vstávající kamarády. Máváme na ně šátkem, oni odpovídají odlesky alumatkou…Když se dostatečně vydovádíme, začneme se vracet, tentokrát po regulérní hřebenové cestě. Trochu se ztratíme (protože nedáváme pozor), opět zmáčíme, ale vracíme se na vojenskou cestu a jdeme zpět ke k našim krosnám v houští, místu, kde se máme potkat se zbytkem výpravy.

9.45 – všichni se potkáváme, vyrážíme na cestu. Cesto krávy, zvonce, potoky přes cestu

12.10 – konečně déšť - což znamená, že jsme skutečně na Ukrajině.

12.50 – přicházíme k nově vybudovanému přístřešku, kde se schováváme, odpočíváme, sušíme

14.55 – odcházíme a slibujeme si, že v Kvasech konečně ochutnáme nějakou místní specialitu

18.15 – sotva se ploužíme, ale už jsme nad Kvasy. Nad obrovskou rozestavěnou budovou, po níž je hřiště, které se používá jako tábořiště. Cestou jsme, my holky, doslova padaly únavou…K pobavení pánské části výpravy.

18.25 – přicházíme do nově vybudované restaurace s hotelem (noc za 100? Hrv), dáváme si jídlo, pivo, poté se vracíme na hřiště spát. Po kratším družení s běloruskou dvojicí uléháme. Den byl náročný.

Sobota 22. 7. 2006 Kvasy – Terešava – Usť Čorna

5.30 – vstáváme, všechno nás bolí

7.07 – odcházíme na bus do Rachova a dál

7.27 – bus přijíždí, kupodivu na čas, jedeme až do Těrešavy (77Hrv???)

8.40 – do busu vcgází kontrola pasů- voják

10.?? – přijíždíme do Terešavy, řidič nás vyhazuje na odbočce k Usť Čorné, jako kdybychom měli stopovat. Jdeme do magazínu, jíme sušenky, rajčata, pivo…

11.25 stoupneme k silnici a pokoušíme se zastavit nějakou maršrutku

11.40 – zastaví nám jakýsi jehovista, vezeme se za 150 Hrv do Usť Čorné. Cestou pomůžeme řidiči vyložit zboží v jeho obchodě

14.?? – přijíždíme, paní v kiosku na vsi na nás mluví německy, jdeme k řece nad městečko, vykoupat se a udělat velké prádlo

17.15 – prcháme před deštěm do turbázy, v restauraci zkoušíme další speciality místní kuchyně. Nocujeme opět zadarmo na zahradě u turbázy.

Neděle 23. 7. 2006 Usť Čorna – Polonina Krasna

6.00 – vstáváme

7.50 – odcházíme, v městečku nakupujeme,odbočíme do lesa a začíná další krutý výstup serpentinami k polonině

11.?? – nás míjí ???? s dělníky, na další zatáčce staví a nabízí nám svezení - s díky přijímáme

11.40 – auto zastavuje. Děkujeme, rozdáváme Bompary, řidiči dáme cigarety a láhev českého Tuzemáku, svačíme, scházíme pro vodu (je to pěkná štreka), vydáváme se na cesta

14.00 – obědváme, během odpoledne potkáváme bači Míšu+ Péťu, jež jsou převelice družní (viz vyprávění od Lucky), ochutnáváme jejich kořalku, salám naložený v sádle (největší delikatesa za celou dobu) a pak se jich nemůžeme zbavit, protože s námi chtějí pít dál…

18.15 – zastavujeme u partičky s Brna, vaříme večeři, stavíme u nich stany, cesta k vodě zabere hodinu

19.50 – západ slunce

Pondělí 24. 7. 2006

5.45 – vstáváme

7.30 – odchod

1035 – přicházíme k trubkám, které zde patrně zbyly po stavbě plynovodu- báječná atrakce na zpívání, prolézání

12.00 – oběd, Standa s Rudou odcházejí zblízka prozkoumat vysílač nad Koločavou

13.45 – sestup do Koločavy

16.50 – uchylujeme se do baru v Koločavě Hor, jsme upečení od slunka. Pak pokračujem. Cestou k nám běhají místní děti “Ahok, dáte bonbón?” Tak jim dáváme, ale máme z toho trochu rozporuplný pocit. Maminky jsou vyfikknté, na podpatcích brázdí po prašných silnicích Koločavy mezi odpadky a kravskými lejny…

18.00 – přicházíme k jakési škole, odchytává nás chlápek, zda tam chceme přespat- chceme, nabízíme 40 Hrv, on souhlasí. Vyměňujeme Radkův pas za klíč.Máme pro sebe třídu autoškoly, což je zdrojem veselí. Záchody ve škole samozřejmě nejsou, ještě že mají velkou zahradu s nepokosenou trávou

19.00 – jdeme do "proslavené" české četnické hospody. Je postavená pro nás, zámožné cizince, večer narvaná, hlavně cyklisty. Jídlo i obsluha dobré, ale o mnoho dražší než jinde. Na půdě lze přespat za 10 Hrv/osoba. Potkáváme se s Natálkou - dcerou přítele I.Olbrachta, která se stará o Muzeum Nikoly Šuhaje a snaží se Koločavu pozvednout a proslavit…

Úterý 25.7.2006 Koločava - Rečka-Potik (den jedení)

7.30 – vstáváme (od 5 hodin je na "ulici" značně rušno)

8.15 – platíme nocleh, měníme klíč za pas

8.35 – v "centru" – na návsi kupujeme meloun a míříme k muzeu Nikoly Šuhaje (1 místnost, expozice je pěkná).Občerstvujeme se v magazínu, v lékárně kupujeme mast na spáleniny, v bance chceme vyměnit peníze ale tuto službu banka neprovozuje...

Poté ještě hřbitov - na stezce dáváme přednost protijdoucím kravám, na hřbitov pak přelézáme ostnatý drát, jakási stará paní tam sbírá borůvky…hrob Nikoly Šuhaje po dlouhém hledání nacházíme - je to drobný kříž ozdobený PET materiálem ehm.

12.30 – začínáme vyhlížet maršrutku

13.00 – domlouváme si odvoz do Rečky za 22USD

14.15 – přijíždíme do Rečky, na návsi je magazín - opět hodujeme - salám, chléb, zmrzka…

15.30 – odchod- po asi 8 minutách se dáváme do řeči s místním pánem, který pracuje v Chuchli- zve nás na kávu, vykládá o životě na UA, doprovází nás do další vsi-Potik (malebná, dřevěné domky, staré paní věnujeme Ibalgin, protože si nám stěžuje na bolesti hlavy)

18.?? – utáboříme se na úžasně romantickém místě hned za vsí, u potoka (opět bujaré mytí v ledové vodě). Večer přijdou holky z vesnice a druží se s námi.

Středa 26. 7. 2006

06.05 – vstáváme

8.12 – odcházíme

celé dopoledne – po výstupu lesem se octneme v borůvkovém ráji - borůvčí kam oho pohlédne, až k vrcholkům hřebene, v borůvčí místní (už od 3 od rána) sbírají borůvky. My se cpeme plnými pusami, fotíme se, lenošíme

13.00 – oběd, dochází nám pomalu voda

18.00 – kluci hledají vodu, nachází, táboříme nebezpečně těsně pod hřebenem (jinde to nešlo)

Čtvrtek 27. 7. 2006

7.00 – vstáváme - v noci se dostavily výrazné žaludeční potíže, horečky,které trvaly celý den, nikdo nic nezapisoval. Zahájili jsme sestup do nejbližší vsi – Philipe, poblíž ní pak táboříme

Pátek 28. 7. 2006

7.30 – vstáváme, už je nám lépe

9.45 – odchod, potkáváme skupinu dětí s afektovanou učitelkou, ve vsi kupujeme vodu, ptáme se na dopravu do Volovce- bus prý přijede “dnes”

13.20 – bus skutečně přijel

14.10 – příjezd do Volovce

17.45 – vlakem směr Užhorod

21.10 – Užhorod – jdem se podívat na bus nádraží- a on tam slovenský bus! Chceme kupovat lístky v pokladně, nemáme dost Hrv, jen USD, veslák už je pryč. Uplácíme tedy pětidolarovou bankovkou místní šéfku a máme dovoleno koupit lístky v buse

21.35 – hranice se SR

Sobota 29. 7. 2006

  1. Košice – řidiči dáváme navíc 100SK, neb nám v Užhorodě pomohl

jsme unavení, zkoušíme ubytovnu ČKD- je plná- bloumáme po centru, postupně usedáme, uleháme na lavičky pod dómem sv. Alžběty. Naproti je diskotéka, nicméně spíme, Radek s Rudou stráží

6.00 – vstaneme, aby mohl konečně kropicí vůz zalít…, jdem koupit pečivo, potkáváme potkany, posedáváme v dalších parčících (centrum je bezvadně opravené, stojí za prohlídku, v jednom parčíku zpívající fontána a zvonkohra..., město má galerie, muzea atd. http://www.kosice.info/sk/)

10.30 – odebíráme se na verejné kúpalisko (90 SK)- chceme se trochu vyspat, nicméně zeď z reprobenen nás nenechá…

17.00 – utíkáme před deštěm do reštaurácie

20.55 – opět s Turismem, jedeme domů

Neděle 30. 7. 2006

7.15 – přijíždíme do Ouběnic, tím naše letošní putování končí