Žraločí výprava 2022
Na výpravu jsme se sešli v pátek 30.9. Přišli jen Honzík a Šíma, což ale nakonec vůbec nevadilo. Jel se mnou ještě Vašek - dobrý kamarád a legenda mezi Žraloky. Vyšli jsme na autobus, který nás zavezl do Příbrami, kde začaly první problémy. Místo vlaku nám totiž jela náhradní autobusová doprava, která ale měla asi půlhodinové zpoždění. Tak jsme hold museli počkat. Autobus nás zavezl do Zdic, tam jsme pak přestoupili do rychlíku směr Beroun. V Berouně jsme před domluveným převzetím klubovny měli ještě nějaký ten čas. Došli jsme si tedy do Alberta, jde jsme koupili jídlo na večeři - šunku, sýr a tousty, a na snídani- lupínky s mlíkem. Už byl čas jít ke klubovně, tam jsme našli Frantíka - místního vedoucího, který nám předal klíče a vše nám vysvětlil. V klubovně ještě probíhala roverská schůzka a proudilo tam spoustu skautů, snažili jsme se proto nedělat moc hluk.
Nejdřív jsme chtěli připravit večeři, ukázalo se ale, že Šíma a Honzík měli dost jídla už z domova a neměli vůbec hlad. Najedli se ze svých zásob, večer jsme si dali jen popcorn. Tousty jsme se rozhodli udělat až ráno. Po chvíli Vaška napadlo, že bychom mohli dát Bang. Dali jsme hru 2 na 2, projevila se zkušenost a um, vyhráli jsme já s Honzou. Já ten večer dostal zimnici, takže jsem celou dobu byl nabalený jak sněhulák. Kluci se šli na půdu ubytovat. Velkou srandu měli z pěnových tyčí a polštářků, které tam byli. Šlo s nimi skvělě bojovat. Kluci se tímto parádně vyřadili a nikdo v noci nezlobil. Už bylo pozdě, a tak nám Vašek zahrál něco na kytaru, všichni usnuli.
Druhý den ráno jsme udělali tousty, do kterých přišly kromě šunky a sýra ještě vajíčka v podobě volských ok pocházející z našeho rodinného chovu. Do toustů jsme přišli ještě místní kečup. Najedli jsme se a ještě nám nějaké zbyly na cestu.
Vydali jsme se na vlakové nádraží a odjeli vlakem do Roztok u Křivoklátu. V Roztokách jsme si došli do tamního coopu pro nějaké dobroty. Couravou chůzí jsme se přibližovali ke Křivoklátu. Vzali jsme to přes vyhlídku Paraplíčko. Tam na kluky čekala drobná hra a scénka s obyvatelem místních lesů. Bohužel pak už nebyl čas s touto hrou pokračovat dál ve výpravě. Došli jsme na Křivoklát, prohlídli jsme si hrad a šli směr autobus, tím jsme se dostali do Roztok, kde nás opustil Vašek mířící na přespávačku u Skryjí.
Zpátky jsem se vrátil s klukama vlakem do Berouna. Po cestě Šímu napadlo, že bychom si mohli udělat palačinky. Navštívili jsme proto znovu Albert, ve kterém jsme koupili mouku, marmeládu a mléko. Vajíčka jsme ještě měli. Palačinky jsme si usmažili v klubovně na pánvičce. Trvalo to dlouho, zabralo nám to asi hodinu a půl. Hotové palačinky jsme hned snědli. Čekal jsem, že si kluci na palačinky dají marmeládu, to se ale nestalo, kluci si místo toho s nadšením na palačinky vyprskli kečup a ozdobily je popcornem. Kluci si libovali a já to s hrůzou sledoval. Palačinky s marmeládou jsem si nakonec dal sám. Večer jsme ještě dali bitvu na půdě a na uspání jsem přečetl úryvek o životě na Křivoklátsku z knihy Smrt krásných srnců. Předem jsem klukům vysvětlil, že se jedná o jednu z nejlepších českých knih, jejíž děj se odehrává na Křivoklátsku.
Další den nás čekalo už jen uklízení. Bylo potřeba všude zamést, vytřít, utřít stoly a umýt nádobí ze včera. Začali jsme v 7:30 a uklizeli až do 10. Kluky musím pochválit, pracovali a vše zvládli na jedničku I tak jsme ale měli co dělat, abychom stihli vlak do Zdic. Stihli jsme ho jen tak tak, hned jak jsme nastoupili, tak odjel. Ve Zdicích jsme přestoupili na autobus do Příbrami. Cesta zpátky pak už probíhala bez problémů. V Příbrami už na kluky čekali rodiče. Tak skončila naše výprava do Berouna.
Jakub Hronza
