Žraločí výprava do Berouna – 1.–3. 10. 2021

Berounská výprava byla součástí mé čekatelské zkoušky. Setkali jsme se na ní s dvěma dalšími klučičími družinami z jiných oddílů, jež vedl Termit a Snílek, a ještě se Smíškem, instruktorem ČLK Sherwood, kterého jsem se s Termitem a Snílkem zúčastnil. Už na letním táboře jsme se já, Smíšek, Termit a Snílek domluvili, že výpravu zaměříme na skautskou historii, konkrétně na skautské zakladatele, protože jak my, tak i kluci mají v téhle oblasti velké mezery. Beroun jsme vybrali jakožto nejlépe dostupné město pro nás všechny. Snílkova družina je z Dobříše a Termitova z Prahy. Snažili jsme se, aby výprava byla jasně naplánovaná. Připravovali jsme ji ještě na táboře a poté v průběhu září, s přípravou nám pomáhal zkušený Smíšek. 

Akce začala v pátek 1.10. 2021. Sešli jsme se v 16:00 ve Višňové u klubovny. Dorazili Panda, Honza, Šíma a Míla. 

Už tady to bylo zajímavé, autobus nám odjížděl za 20 minut z rozcestí. Asi bychom to nestihli, nebýt skvělých ochotných rodičů, kteří nás tam autem hodili. Autobusem jsme dojeli do Příbrami, chvilku jsme pozorovali vlaky z mostu vedle. Honza nám tam rozdal své domácí placky, zpětně děkujeme mamince i Honzovi! :-). Za chvíli jsme přestoupili na vlak, který nás odvezl rovnou do Berouna. V Berouně u klubovny už na nás čekal Smíšek, vodní skaut z Řevnic. Byla to klubovna skautského střediska Radosti a naděje, nacházející se u Husova náměstí. Tam jsme si nechali batohy a vrátili jsme se se Smíškem na náměstí. Po nějaké době dorazily i dvě další družiny dohromady čítající 9 lidí, včetně dalších dvou vedoucích: Kohouta – zdravotníka – a Hamleta – doprovod nedospělého Snílka. S nimi jsme na náměstí sehráli pár seznamovacích her. Poté jsme se vrátili do klubovny. Hned, co si kluci vybalili, Snílek započal svou hru na Setona (jednoho zakladatele skautu), kterého sám hrál. Zavedl nás ven na zahradu klubovny, kde už byla tma. Tam čekal uprostřed půlkruhu ze svíček Kohout převlečený za Indiána a začal jim vykládat něco o jejich životě. Následovala jakási stezka zamyšlení po zahradě, na zpáteční cestě museli jít potichu, tak, aby je Indián neslyšel. Tolik asi k pátku.

V sobotu jsme se vydali na Karlštejn cestou přes Svatý Jan. Zhruba v polovině výletu kluky čekala hra o Baden-Powellovi, kterou jsem měl na starosti já. Hra byla rozdělena na tři části: V první jsme luštili zprávy našich spojenců, pro které se kluci museli dostat skrz nebezpečnou zónu, kde nesměli být žádným vedoucím trefení. V druhé jsme odposlouchávali nepřátelský tábor pomocí vysílaček. Dvě skupiny spolu takto komunikovaly. Tato část měla největší ohlas. Ve třetí na naši základnu nepřátelé útočili a my se museli ubránit. Hra dohromady zabrala 1,5 hodiny. Pak jsme šli dále na vyhlídku Na Mramoru, kde jsme posvačili a dali společnou fotku, no a z ní přímo do Svatého Jana. V Janu jsme se podívali do kláštera Benediktinů a do jeho jeskyní. Odtamtud měla výprava směřovat až na Karlštejn, ale kvůli tlačícímu se času jsme se rozhodli vzít to jen do Srbska. Karlštejn asi nikdy v životě neuvidím :(. Ze Srbska nám odjížděl vlak zpátky do Berouna. V Berouně jsme se šli podívat na medvědy, bohužel ani jeden z nich nevylezl, takže to, na co jsem děti lákal (Karlštejn, medvědi), se znovu nesplnilo. Místo toho jsme vylezli na blízkou rozhlednu, která i tak stála za to. Poté, co jsme sešli dolů ke klubovně, se mohli ti, co chtěli, se mnou vypravit do obchodu nakoupit nějaké zásoby. Zatím vedoucí uvařili večeři, pro Žraloky to byly špagety s kečupem, na kterých si až s podivem opravdu pochutnali. Večer  byl program zaměřený na Svojsíka, kterého hrál Termit. Děti měly za úkol obejít několik stanovišť se skauty z různých zemí mluvících různými jazyky (napůl česky) a zjistit něco o jejich skautských tradicích a zákonech. Také museli přeložit oficiální verzi Baden-Powellových zákonů z angličtiny do češtiny, s čímž jsme jim pomáhali. Nakonec dvě skupiny vymýšlely svých deset vlastních skautských zákonů, které by chtěly navrhnout do nových pravidel. Svůj výpis představili „královi skautů”, kterého jsem hrál já. Rozhodli jsme, jaký výpis je lepší. Bylo to pojaté hodně vtipnou formou. Po nějakých dalších hrách v klubovně ještě proběhlo večerní čtení z jedné  skautské knihy o Baden-Powellovi a jeho velení v Mafekingu. Při něm postupně všichni odpadli. 

V neděli jsme se připravovali na odjezd. Ráno po snídani jsme klubovnu celou uklidili a vyčistili. Hned, jak to šlo, jsme na zahradě vedle klubovny uskutečnili vyhodnocení výpravy, při kterém jsme zjišťovali, co si kluci z výpravy odnesli. Probíhalo to tak, že každý se vrátil zpátky do své role (Seton, Baden-Powell, Svojsík), ale všem nějakým způsobem selhala paměť a nepamatovali si, co jsou. K tomu posloužila úvodní scénka – mě trefili koulí do hlavy, Snílka omámil Indián a Termit se zranil na bradlech při cvičení. Poté chodily různě poskládané skupiny a vysvětlovaly nám, co jsme zač. Skončilo to finální scénkou, kdy jsem se já – Baden Pawell se Snílkem – Setonem rozhádali a Termit – Svojsík to pozoroval. No a potom všem jsme ve zbývajícím čase hráli nějaké zabít čas–hry, jako třeba buldoky nebo bomba, štít. Když byl čas, opustili jsme klubovnu, na náměstí se rozloučili a vydali se na nádraží, kde jsme jen tak tak stihli vlak zpět do Příbrami.

Tím tato alespoň za mě fajn výprava skončila, všechny děti se mi úspěšně podařilo vrátit rodičům.

Jakub Hronza