Lemuři v Berouně

Na Zelený čtvrtek se Lemuři v doprovodu svých dvou rádců Rosti a Týnky vydali do Berouna. Ke klubovně dorazilo osm kluků, tak se pět minut po osmé ranní mohlo vyrazit směrem ke křižovatce ve Višňové. Cestou nás ještě dorazil Táďa.
Konečný počet Lemurů byl tedy devět, dva rádci a Terka, jako doprovod nad 18 let. Autobus jel na čas, tak jsme se pohodlně dostali na autobusové nádraží v Příbrami. Odtud je to jen kousek do haly vlakového nádraží. Po zakoupení skupinové jízdenky jsme se přesunuli na perón a čekali na vlak.
Přijeli dva vlaky a na popud Rosti jsme se vydali k vlaku na třetí koleji. Ještěže s námi jela i duchapřítomná Týnka, která nás včas zastavila a zachránila nás před nástupem do vlaku opačným směrem. Tímto drobným zaváháním jsme se nenechali zaskočit, naopak nás pobavila tato situace a rozhodli jsme se, že ji zařadíme do našeho článku z výpravy.
Berounské nádraží už hlídala z vlaku Týnka a tak jsme v pořádku dorazili až do města na jedné české řece, jménem Berounka. Z nádraží už nás neomylně vedl Rosťa, který si perfektně připravil orientační body centrem města až k medvědáriu. Ani nás, teda kluky, nezajímali medvědi, ale hřiště, které je neomylně přitáhlo a zcela zaujalo jejich pozornost. Tak říkajíc jsme trošku upustili páru a na Vojtu s Kubou a Matějem jsme šli sice o chvilku později, ale zato už v klidu a bez zbytečného povyku. Medvědí bratři zrovna obědvali, čehož jsme byli svědky a zjistili jsme, že obědvají rohlíky, a sice se sýrem a každý dostal půlku vařeného vejce. V tomto prostoru, na vyvýšeném místě nad výběhem medvědů jsme si udělali naše první společné selfie. Před pokrokem prostě neutečeš.
Náš výlet pokračoval na vrch v tomto lesoparku v Berouně. Tam jsme potkali další atrakci pro děti, a to lanovou houpačku. Mezi naše dopolední kratochvíle patřilo i několik her. Zahráli jsme si hru „Pojďte pane ven“, taková malá běhačka, do které jsme se zapojili všichni. Pomatená honička, naše druhá interaktivní hra, která spočívá ve výměně jmen a pak vlastně ve zmatení nejen toho, kdo má babu, ale i toho, kdo má po chycení babu.
Cesta zpět kolem medvědích bratrů druhou stranou, protože po obědě se rozhodli, že si trošku odpočinou ve spodní části výběhu. Proběhla fotka i s jedním z nich, neptejte se mě na jméno, to se nedá poznat a jmenovky opravdu nemají. Druhá momentka opravdu stojí za to, pevně věřím, že fotografie proběhnou bez cenzury.
Po bezproblémové cestě centrem Berouna, jsme se ještě vydali podél řeky na procházku, s mini kvízem, o jakou řeku se jedná…drobná nápověda a správná odpověď. Otočka na točném bodě pod železničním mostem a cesta k nádraží, opět městem, protože jsme si ponechali časovou rezervu dostatečnou na to, abychom si ještě mohli, před vstupem do nádražní haly zahrát „ocásky“. V hale ještě chvilka oddechu a utracení kapesného od rodičů s tím, že přeci nepřivezeme všechny peníze domů
S deseti minutami zpoždění jsme nasedli do vlaku, správným směrem. Nu a ve vlaku jen poslední poznámka, mezi Jincemi a Příbramí, Rosťa pronesl, že přeci ještě nebyla Březnice. Tak mu Týnka taktně naznačila, že Březnice je přeci až za Příbramí. Výstup a rychlý přesun na autobus do Višňové.

Vaši Lemuři a Terka